Narodila jsem se na Slovensku do rodiny, kde nikdo nebyl věřící, a do kostela jsme nechodili ani o Vánocích. Na střední škole jsem potkala spolužačku, která byla křesťanka z církve Křesťanské sbory. Stali se z nás blízké přítelkyně a já jsem poprvé v životě mohla sledovat živou víru zblízka. Během studia jsem uvěřila já i moje mladší sestra. Po střední škole jsem nastoupila na pedagogickou fakultu a po škole jsem začala učit angličtinu na gymnáziu v Nitře. Nějaký čas jsem pracovala i v křesťanském komunitním centru. Během studií v Bratislavě jsem se zapojila do skupinky Vysokoškolského biblického hnutí (v Čechách Univerzitní křesťanské hnutí) a poznala křesťany z jiných denominací. Rozšířily se mi obzory a zjišťovala jsem, že různí křesťané chápou některé věci různým způsobem, a přitom všichni vycházejí z jedné Bible. To ve mně vzbuzovalo spoustu otázek, na které jsem v kázáních a biblických hodinách nenacházela odpovědi. Rozhodla jsem se tedy studovat dálkově teologii. Nejdříve evangelikální v Banské Bystrici, a potom, když jsem se vdala a přestěhovala do Prahy, evangelickou na UK. S překvapením jsem zjistila, že při studiu teologie mé srdce hoří tak, jak se mi to nestalo v žádném z předchozích studií nebo zaměstnání. Studium při práci bylo nicméně náročné, a když jsme si s manželem po čtyřech letech adoptovali dvojčata, myslela jsem, že školu nedokončím. Pán Bůh mi však nečekaně daroval rok, kdy jsem měla díky změně zákona docela dobrý příjem z rodičovského příspěvku a zároveň jsem mohla dát děti na část týdne do školky. Tak jsem se rozhodla, že ten rok využiju k napsání diplomové práce a dokončení školy. Ten rok jsem se také modlila za to, abych mohla své studium využít a předat dál, co jsem načerpala. Dveřmi, které se mi otevřely, nebylo lehké vstoupit, jelikož jsem ve svých začátcích v Křesťanských sborech přijala přesvědčení, že žena nemůže sloužit ve vedení sboru ani kázat nebo vyučovat ve shromáždění. Nakonec jsem s důvěrou i s obavami přijala povolání do služby farářky Evangelické církve metodistické a po absolvování vikariátu jsem nastoupila na své první místo v Třeboni. Od srpna roku 2025 jsem nově farářkou v Plzni. Jsem vděčná za podporu mého manžela, který stojí ve službě se mnou i za všechno, co jsem za 6 let služby přijala a snad i dala.