11Ti, kdo stavěli hradby, nosiči břemen i nakladači, pracovali jednou rukou na díle a v druhé drželi zbraň.
Na cestě obnovy
Co uděláte s rozbitou věcí? Vyhodíte a koupíte novou, nebo se ji pokusíte opravit? A co rozbité manželství?
Obnova něčeho zničeného nebo nefunkčního bývá často náročnější než budovat novou stavbu. Ať už mluvíme o skutečné stavbě nebo o obnově vztahů, společenství nebo o obnově vnitřní. Člověk musí zvažovat, co ještě stojí za to ponechat, na co se dá navázat, a která část se naopak musí odstranit a nahradit jinou. Obvykle se přitom dotýkáme ran, které ještě bolí, a potřebují čas, aby se zahojily, než se můžeme pohnout dál. Navíc zažité vzorce fungování nejdou změnit na počkání a často zaútočí novou silou právě, když si myslíme, že jsme už něčeho dosáhli. To byla i zkušenost Židů při obnově hradeb. Největší útok nepřátel přišel, když obnova zdárně pokračovala, když se už trhliny uzavíraly. Sáhli si až na dno sil, vypadalo to, že nebudou schopni hradby dostavět. Skutečná obnova jde do hloubky a z těch hlubin se může vyvalit kdejaká temnota. Musí však vyjít na světlo, aby mohla být uzdravena. V procesu obnovy poznáváme sami sebe i Boha, který nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí. Volá nás k obnově našeho pochroumaného srdce, nefunkčních vztahů, církevních společenství i společenských řádů. Se zednickou lžící v jedné a mečem v druhé ruce a s Hospodinem v zádech.
Dej mi, Pane, moudrost rozpoznat, co v mém životě potřebuje obnovu, a odvahu a sílu se do ní pustit.