25Řekl jim: "Kde je vaše víra?" Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: "Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?"
Čelit bouřím s vírou
Co můžeme udělat pro to, abychom se v bouřích našich životů dokázali spoléhat na Ježíše?
Širé moře je v mnoha směrech děsivý prostor. O rozbouřeném moři to platí dvojnásob. A právě na rozbouřeném moři se v dnešním čtení ocitají apoštolové s Ježíšem. Vítr burácí, vlny se valí do lodi, a oni se bojí o život. A Ježíš? Spí. Jak to, že spí, když oni umírají strachy?
Kolikrát nám připadá, že uprostřed bouře osobních, pracovních, zdravotních či jiných problémů Ježíš symbolicky spí. Bůh mlčí. Kolikrát v zoufalství voláme: „Mistře, zahyneme!“ Kde je v takových chvílích naše víra? Skutečně spoléháme na Ježíše, nebo spíše pracujeme s utkvělou představou, kterou o Něm máme, a vlastně nevěříme, že naše bouře zvládne utišit – byť třeba jinak, než si představujeme? Náš problém není v tom, že máme málo víry, ale že ji zaměřujeme špatným směrem – na bouři místo na Ježíše. On má moc utišit nejen vnější bouře, ale i ty, které se odehrávají v našem srdci.
Ať už se nacházíme v sebedivočejší bouři, mějme na paměti, že Ježíš je za všech okolností na naší lodi s námi. Stačí jen věřit.
Pane Ježíši Kriste, někdy ve svých vlastních bouřích zapomínáme, že jsi na naší lodi vždy s námi. Dej nám sílu i moudrost, abychom na Tebe dokázali více spoléhat.