5Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte.
Povolání - cestář
Co mi způsobuje radost a jakou má moje radost trvanlivost?
Jedna francouzská píseň z první poloviny 19.století popisuje krátce setkání cestáře a císařovny, která cestou přijíždí ve zlatém kočáře. Jejich rozhovor se točí kolem toho, kdo má jaké zadání a jak ho naplňuje. Práce cestáře, tedy člověka, který pracuje na údržbě cest, není vůbec lehká. Je to jedno ze zaměstnání, které mám pro jeho fyzickou i psychickou náročnost ve veliké úctě. Král David v citovaném žalmu, nabádá své spoluvyznavače, aby přijali pozvání a stali se cestáři. Není třeba stavět cestu do Božího království, ta už je hotova. Ježíš říká: „Já jsem ta cesta…“ Úkolem cestářů je udržovat cestu sjízdnou, srozumitelnou, lákavou, dobře označenou… Mají cestu narovnávat tam, kde ji jiní křesťané pokřivili. Cestu mají prostě udržovat v takovém stavu, který umožňuje, aby na ní ani ten nejprostší člověk nezabloudil. A pokud se to daří, mají se radovat a děkovat, že dílo spásy přivádí různé lidi k záchraně a poznání smyslu života. Tedy radovat se a ne naříkat, jak je práce cestáře těžká.
Děkuji ti Králi, že tě můžu potkávat, že se u mne zastavuješ a oslovuješ mě.