Žalm 50,14

Co Bohu opravdu přináším?

Co z mé víry je živým vztahem s Bohem a co už jen zvykem?

Bůh v žalmu nekárá svůj lid proto, že by mu nepřinášel oběti. Naopak – oběti jsou před ním stále. Problém je jinde: lidé začali jednat, jako by Bůh jejich náboženské úkony potřeboval. Ale všechno stvoření patří jemu. Člověk si Boží přízeň nemůže koupit tím, co Bohu přinese.                                                                

Bůh nepotřebuje naše výkony. Hledá srdce, které mu důvěřuje, děkuje a bere vážně vztah s ním. Oběť díků není náhradou za život víry, ale jeho vyjádřením. Proto žalm spojuje bohoslužbu s tím, jak mluvíme, jednáme s druhými a přijímáme Boží napomenutí.                                 

I dnes můžeme chodit do kostela, modlit se, zpívat nebo sloužit, a přitom ztratit Boha ze zřetele. Vnější podoba víry má smysl tehdy, když vyrůstá z opravdového vztahu. Bůh nás zve, abychom mu nepřinášeli jen činnosti, ale vděčnost, důvěru a poslušnost v běžném životě.                                  

Pane, chraň mě před prázdnou zbožností a uč mě přinášet Ti vděčné a upřímné srdce.