3Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, 4odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; 5pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
Umývání nohou
Jak se Ježíšův žák stane čistým?
Ježíš přišel od Boha a zase k němu odejde, až přijde jeho hodina. Blíží se Velikonoce, svátky připomínající vysvobození. Před vysvobozením Božího lidu z otročení společně jedli beránka a teď, po mnoha letech, Ježíš večeří s učedníky. Děje se to právě v ten den, kdy se před sabatem zabíjí beránek pro zítřejší slavnost (evangelista Jan si všímá méně kalendáře a o to víc síly symbolů). Byli tam všichni. Byl tam i Jidáš, na jehož úmyslech se podepsal ďábel. Mohl se Jidáš ďábelským nápadům ubránit? Nevím, evangelista o tom nic neříká, protože věnuje pozornost Ježíšovi. Ježíš si byl vědom, že mu dal Otec všechno do rukou a že je to tedy na něm. To, co bude následovat, udělal pro všechny, tedy i pro Jidáše.
Odložil svrchní oděv a přepásal se plátnem, takže byl oděn tak, jak bývali otroci. Je-li to tak, že šaty dělají člověka, je zřejmé, co tím chtěl říct. Umyl učedníkům nohy a utíral je plátnem, jímž byl přepásán. „Chápete, co jsem to udělal? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu. Jestliže tedy Pán a Mistr vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.“ Ježíš přišel od Boha a zase k němu odejde a teď, na svátky vysvobození, dává učedníkům prožít, co je to láska, jak vypadá a že to nejsou jen slova. Vyznáváme, že nás Bůh vysvobodil (říká to hned první přikázání z desatera). Ježíšovo gesto dává prožít, co všechno Boží svoboda znamená.
Díky, Bože, že z nás smýváš špínu, kterou sami smýt nedokážeme. Ba i tu, o které ani nevíme.