9Tak se mělo naplnit slovo: `Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.´
Láska vede k oběti za druhé
Cítím se být obětí „systému“ či lidí, nebo dobrovolně přináším oběti pro druhé?
Občas se můžeme ocitnout v okolnostech, které jsme možná sami způsobili nebo ne, ale nyní je nemůžeme změnit. Je snadné upadnout do pokušení, cítit se jako oběť, stěžovat si na nepřízeň, obviňovat druhé atd, začít řešit jen sám sebe… Octneme-li se v podobných situacích, dívejme se na našeho Pána. Jak jednal On? Když nastal konflikt, nejprve zajistil bezpečí přátelům, dobrovolně zůstal sám středem zloby a vydal se naplnit cíl svého poslání, cestu oběti za nás všechny. Dovolíme i my, aby Jeho láska v nás dosáhla cíle, abychom milovali druhé jako sami sebe? Můžeme s dobrovolnou, třebas nepatrnou, obětí začít doma s těmi nejdražšími: manželem/manželkou, dětmi, tedy těmi, které jistě nechceme ztratit. Třeba vypnout nejdůležitější ligový zápas a jít se s ženou projít do parku, nebo odložit oblíbený seriál a udělat si večer, kdy se jeden za druhého budeme modlit.
Pane dávám Ti dnes své srdce, chci žít pro druhé a jako Ty neztratit nikoho z těch, jež jsi mi svěřil do péče.