14Izraelští muži si tedy vzali z jejich zásob, aniž se ptali na Hospodinův výrok.
Zase se Boha neptali
Kolikrát jsme naletěli, než jsme se poučili?
Pověst o vojenských úspěších Izraele se rychle šířila. Království ze strachu vytvářela koalici, aby spolu bojovala proti potomkům Jákoba. Gibeóňané na blížící se nebezpečí reagují odlišně. Nesázejí na sílu, ale na chytrost. Převlékli se do vetchých oděvů. Jako důkaz, že jdou z daleka, posloužil starý chleba i staré měchy na vodu. Součástí strategie bylo i lichocení, jak ve své velmi vzdálené zemi uslyšeli o všech podivuhodných činech, které koná Bůh Izraele. To se určitě dobře poslouchalo a když se k tomu přidaly i nějaké dárky, ostražitost vzala za své. Proč se ptát na radu Hospodina? To, co vidíme a slyšíme stačí, abychom s nimi uzavřeli smlouvu. Za tři dny přišlo vystřízlivění. Ze vzdálených cizinců se vyklubali nejbližší sousedé.
Z toho vyplývá jedna praktická poučka: Důvěřuj, ale prověřuj.
Ostražitosti nikdy není dost.