Exodus 32,14

Důvod to nevzdávat

Máme naději, že nás Bůh slyší?

Prostředí, ve kterém žijeme, nás nepochybně ovlivňuje, jako křesťané a církev jsme jeho součástí. Je třeba rozumět tomu, co se v našem světě děje, abychom lépe rozlišili, kde se nechat ovlivnit a kde zůstat svými. Kde se podřídit a kde neplout s proudem.

Boží lid tím byl konfrontován od samých svých počátků. Mojžíš ze setkání s Hospodinem přináší Zákon. Boží vůli sepsanou do slov, měřítko lidského jednání, jednou pro vždy platné. Pro vždy? Sám Bůh se nechal pohnout pod tlakem přímluv. Jeho vůle slyší na úpěnlivé přání lidí. Náš osud není předem daný.

I tam, kde výpočty nedávají šanci, je prostor pro změnu. A tak můžeme a máme prosit, žádat, požadovat. Nevzdávat to. Mojžíš vidí, jak to jde s jeho lidem z kopce. Jenže měl také zkušenost, že je Bůh vytáhl už z větší bryndy. Z egyptského otroctví.  Pán Bůh si svůj lid zamiloval a miluje jej dál, navzdory všem nevěrám, malověrám, navzdory statistickým propadům. Mojžíš se přimlouval za svůj lid. A Hospodin se dal pohnout k lítosti. To je důvod proč se modlit. Naše budoucnost je otevřená pro změnu, pro nový začátek. Náš Bůh je k tomu otevřený a otevírá cestu i pro nás.

Pane, prosíme o vytrvalost v modlitbě. Amen