46Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
Slovo, které svítí
Dávám Ježíšovu slovu prostor, aby osvítilo i to, co nechci vidět?
Ježíš přichází jako světlo do světa, který je unavený vlastní temnotou. Nepřišel proto, aby hned odsoudil, ale aby ukázal cestu ven. Kdo přijímá jeho slovo, ten poznává, že Boží pravda není tvrdý soud, ale lék, který uzdravuje i tam, kde to bolí. Slovo Kristovo má moc probouzet, lámat staré vzorce strachu a otevírat oči k novému vidění. V jeho světle je patrné, že tma má jen tolik moci, kolik jí dáme – roste tam, kde se schováváme, ale mizí tam, kde se odvážíme otevřít. Bůh neodsuzuje toho, kdo k němu přichází, naopak zve: zve k životu, k naději, k proměně. Každé slovo evangelia je jako paprsek, který se dotýká srdce a připomíná, že jsme nebyli stvořeni pro temnotu, ale pro světlo. Otevřít se tomuto světlu však znamená vzdát se kontroly nad tím, co chceme skrýt. Víra začíná právě tam – ve chvíli, kdy člověk přestane uhýbat pravdě a dovolí Kristu, aby osvítil i to, co je nepohodlné. A když se to stane, cesta, která se zdála temná, najednou získá jasný směr. Slovo, které svítí, totiž neodhaluje jen naši slabost, ale ukazuje také naději, která nás nese vpřed.
Ježíši, osvěť mé kroky svým slovem a proměň moji tmu ve světlo života.