64Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
Rouhal se?
Jsou tvoje záměry vždy čisté?
Lidská podlost nezná hranic. A nejhroznější je tam, kde si jde systematicky za svým. Velerada se předem rozhodla, že Ježíše zabije. Ale jak to udělat? Rozehrává absurdní hru. Nejde nejjednodušší cestou nájemné vraždy, ale chtějí skutečně prokázat, o čem jsou přesvědčeni: že je Ježíš vinen. Chtějí ho umlčet falešnými svědectvími, ale nedaří se jim ho usvědčit. Podobně unikal nastraženým otázkám již dříve. Ježíš ale překvapí, teď mluví jinak. Mluví nejen o pozemském mesiáši, ale o Synu člověka jako o nebeské bytosti nejbližší Bohu. Pokud tím označuje sebe, pak by se vydával téměř za Boha samotného. Je v tom ale ještě víc. Syn člověka je zároveň postavou Božího soudu. Situaci, ve které se Ježíš nachází, prohlašuje za Boží soud a velekněz a jeho přívrženci již nejsou v pozici soudců, ale přímo na lavici obžalovaných. Kvůli těmto slovům přijel Ježíš do Jeruzaléma. Co teď? Buď se skutečně rouhal Ježíš, nebo se rouhal velekněz, když Ježíšova slova označil za rouhání. Rozhodnutí odpovídá předem domluvenému. Je vinen. Rada vynese strašný rozsudek smrti, ale jediné, co mohou udělat je Ježíše zesměšnit. O skutečnou popravu se musí nazítří doprošovat římského úředníka. Boží soud začal.
Ježíši Kriste, na tobě se ukazují motivy našeho jednání, při tobě pravda vychází najevo. Děkujeme, že to není k našemu odsouzení, ale k novému začátku.