Římanům 11,1

Škatulkování lidské a Boží

K čemu vede „škatulkování!? „

Vztah křesťanství k židovství je jedním ze stěžejních témat celého listu Římanům. Jaká je role židovství v „nové éře“, kterou odstartovalo Ježíšovo vzkříšení? Když Pavel psal list Římanům, nemohl tušit, ke kolika tragédiím ještě dojde ve vztahu mezi křesťany a židy.

O vztazích mezi křesťany a židy byly napsány stohy knih. Zkusme se však na toto téma podívat z trochu širšího úhlu pohledu. Ve vztazích mezi lidmi často dochází k tragédiím díky tomu, že máme tendenci škatulkovat. Škatulkujeme se podle národa, rasy, náboženství, podle politických názorů.

Na škatulkování se dá vztáhnout tzv. princip substituce, který je popsán v bestselleru „Myšlení, rychlé a pomalé“. Princip substituce funguje tak, že náš mozek podvědomě nahrazuje složitou otázku, na kterou neznáme odpověď, otázkou jednodušší, na kterou odpověď známe. Problém je v tom, že si toto nahrazení neuvědomíme a odpověď na jednoduchou otázku považujeme za odpověď na původní, složitou otázku. Škatulkování je jednoduchou odpovědí na složitou otázku.

Pavel v našem textu upozorňuje na to, že jednotlivce, ale ani národy nelze soudit podle toho, do jaké škatulky jsme si je zařadili. Boží škatulky jsou totiž jiné než ty lidské. „Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci.“ (1 S 16, 7)

Pane, nauč nás nesoudit ostatní podle našich škatulek! Děkujeme Ti, že ty nás nikdy neškatulkuješ.