20A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, 21nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
Co nás spojuje
Nevystačím si jako křesťan sám? Proč mám investovat do vztahů s lidmi v církvi?
U listu Židům nevíme, kdo ho napsal, ani to, komu přesně byl určen. Nevíme ani, jak dobře se autor s adresáty znal. Co ale cítíme, je hluboké propojení a vřelý zájem o ně na konci dopisu. Oslovuje je „bratři“. Toto oslovení je obrazem láskyplné a důvěrné vazby, která mezi nimi je. Tato vřelost se ovšem nezakládá na lidských sympatiích, společných zájmech, názorech nebo zážitcích. Spojuje je Kristus.
Kristova bezpodmínečná láska k nám dala základ všem našim vztahům. Nastolila kulturu přijetí a zájmu jedněch o druhé. Církev je prostředím, kde se nikdo nemá bát být zranitelný, kde spolu na modlitbách snášíme dobré i zlé, kde se podporujeme ve službě a sloužíme si navzájem k růstu. Kde nemá místo odsouzení, předsudky a prosazování sebe na úkor druhých. A to všechno s lidmi, kteří nám nemusí být lidsky vůbec blízcí. Bohatí s chudými, vzdělaní s nevzdělanými, staří s mladými, zdraví s nemocnými. Ježíš Kristus ustanovil církev, abychom se učili vidět druhé Božíma očima. Abychom se cvičili v lásce. Abychom načichli vůní Božího království. Vůní, která se šíří do okolí a je lepším svědectvím, než tisíc slov.
Pane, prosím za své křesťanské společenství, ať nese ovoce vzájemné lásky a lákavou vůni Kristovy přítomnosti.