9Pokračoval jsem: "Co děláte, není dobré. Což nemáte žít v bázni před naším Bohem a uvarovat se pohanění ze strany pohanů, našich nepřátel?
Z otroctví do nesvobody
Jak se spasení z milosti týká vašeho každodenního života?
V páté kapitole řeší Nehemjáš problém, který se zdá absurdní, ale možná nám není až tak úplně cizí. Lid, který má ve svém základu Boží vysvobození z egyptského otroctví, se vrací do nesvobody. Tentokrát však zotročení nemá na svědomí cizí mocnost, ale vlastní lidé.
Tuto situaci bychom mohli vzít jako obraz toho, co se někdy děje v církvi. Vynakládáme velké úsilí na to, abychom hledajícím lidem vysvětlili, že Bůh je miluje a bezpodmínečně přijímá, a to pouze na základě milosti. Spasení si lidé nemusí ani nemohou nijak zasloužit. Skrze Kristovu oběť je zdarma přístupné každému. Ale potom, když lidé uvěří a stanou se členy našeho sboru, najednou pro ně máme jen nároky. Dlouhý seznam toho, co všechno musí splňovat, aby byli dobrými křesťany, aby byli pro nás přijatelní. Namísto okovů hříchu a odloučení od Boha, ze kterých je Kristus vysvobodil, jim nasadíme okovy našich pravidel a očekávání. Církev se tak i v očích světa stává tvrdou moralistickou institucí, se kterou nikdo nechce mít nic společného. Zapomínáme, že z milosti jsme nejenom spaseni, ale z milosti žijeme celý život. Jak říká prorok: Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána. (Pláč 3,20-21a)
Pane, chraň nás před pýchou a zákonictvím. Abychom lidem přinášeli svobodu v Kristu ne jenom než uvěří, ale i potom.