Vyrůstal jsem na Vsetíně ve věřící rodině, patřili jsme do horního sboru Českobratrské církve evangelické, kde mě v době dospívání silně formovala živá a aktivní mládež. V dobách normalizace jsem tam zažíval svobodné prostředí mezi přáteli, se kterými jsme otevřeně diskutovali o různých tématech a s nimiž jsem v kontaktu dodnes. Inspirující autoritou byl pro měl dědeček, někdejší profesor na teologické fakultě, na něhož se sice osobně nepamatuji, ale který stál v pozadí za mým zájmem o studium teologie. Během studia jsem měl rád hebrejštinu, později systematickou teologii. Jeden rok jsem studoval v Basileji, mimo jiné u profesora Lochmana, později jsem strávil jeden semestr na Ekumenickém institutu v Bossey u Ženevy. Tam mě silně ovlivnil kontakt s pravoslavím, díky tomu jsem začal objevovat patristické kořeny křesťanství a vděčně z nich čerpám.
V Praze jsem studoval na „přelomu věků“, jako student jsem intenzivně prožil sametovou revoluci. V roce 1994 jsem jako vikář a následně farář nastoupil na svůj první sbor v Žatci, o tři roky později jsem se oženil, s manželkou Martou máme tři děti. Od roku 2001 jsem působil v Boskovicích, od léta 2013 jsem strávil jedenáct let v Přerově a nyní jsme v Praze Střešovicích. V průměru to vychází deset let na jeden sbor. Každé stěhování bolí, na druhou stranu brání ustrnout v zaběhaných kolejích.
Pána Boha se ptám, jestli mě stále chce trpět ve své službě. Děkuji za jeho laskavou trpělivost a provázení.