9Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme."
Míra nepravděpodobnosti
Máme odvahu věřit v neuvěřitelné?
Kdo ví, možná… Známe tahle slova, situace, kdy se jen domníváme, co bude. Vlastně nikdy nevíme, co se stane, můžeme spoléhat jen na míru pravděpodobnosti. Že po zimě přijde jaro, po noci nový den.
Lze něco takového vztáhnout na Pána Boha? Že když se jednou smiloval, projeví se takhle znovu? Budeme-li mít víru, Bůh nás vyslyší, vytáhne z bryndy, nedopustí neštěstí? Kdo ví, možná… Možná ano, možná ne. Jistotu nikdy mít nebudeme, naštěstí. To by potom víra byla pouhou pojistkou proti všem karambolům a nesnázím.
Něco takového Pán Bůh neslibuje. V tomto příběhu naopak vyniká míra nepravděpodobnosti. U ninivského krále by nikdo nečekal, že by odložil znaky své moci a posadil se do popela na znamení pokání. Navíc neměl jistotu, že to zabere. Kdo ví, možná. V zoufalé naději udělal alespoň to, co bylo v jeho moci. Vyznal, že se dopustil zlého a každý občan jeho města má na tom podíl. A litoval toho.
V našem světě je veřejný projev pokání neuvěřitelný. A ještě překvapivější je, že sám Bůh lituje a obrací se. Musel? Chtěl? Kdo ví, možná. .. V jeho blízkosti se i věci neuvěřitelné stávají skutkem.
Prosíme, Pane, ať dokážeme na Tebe spoléhat i tehdy, kdy se to zdá nesmyslné.