Žalm 75,8

Předvolání k soudu dostáváme bez výjimky

Podle jakého kritéria se rozhoduji?

Bůh je soudce. A nejen ledasjaký soudce. Je to soudce ústavní.

To on na začátku, při ustavení Božího lidu, sestavil ústavu, neboli Tóru, kterou máme zapsanou ve sbírce zákonů zvané 5 knih Mojžíšových.

Celý Mojžíšův zákon je právním kodexem určujícím život každého člena Božího lidu. Postupem času, jak život přinášel nové a nové kauzy a problémy, bylo třeba jednotlivé paragrafy doplňovat, vysvětlovat a opatřovat poznámkami. Nikdy však zákon nepostihne život v celé pestrosti a rozmanitosti.

Proto soudcem, instancí, která má právo říct poslední slovo, je živý Bůh, nebeský Otec každého z nás.

Bůh nás ujišťuje o tom, že hlavním důvodem jeho příchodu není soud, ale láska. Soud vykonáváme sami nad sebou. Sami rozhodujeme, jestli Ježíše přijmeme nebo obejdeme, jestli na něj dáme, nebo jej budeme ignorovat, podle jakého kritéria se budeme řídit, jednat a žít. Jestli podle Ježíše Krista, nebo jen podle sebe či jiného výběru. Máme svobodu volby.  Žalm 75. vyznává, že tím nejvyšším kritériem je Pán Bůh. Ten, který přináší světlo, lásku do našich vztahů, odpuštění a naději do různých zápasů. Jistotu, že dobro tady je a není radno je zaměňovat za zlo.

Pane, Ty máš poslední slovo, uč nás je respektovat. Amen