Jonáš 4,4

Jak je snadné a nebezpečné být divákem

Co nás vyvede z komfortní zóny?

Je dobře, když člověk plane, když zahoří pro nějaký cíl, o něco mu jde. Takoví lidé dokáží inspirovat  a vést druhé.

Člověk také může vzplanout, když jeho plány nevycházejí a původně dobrá energie se obrátí proti němu.  

Jonáš splnil, co měl, jen odezva byla jiná, než čekal. Ukázalo se, že mu nešlo o lidi, ke kterým byl poslán, jako spíš o své zadostiučinění. Neplane pro dobro. Z místa nezúčastněného pozorovatele jen vyčkává a sleduje. Z člověka, kterému původně o něco šlo, se stal divákem. Stranou nebezpečí, bez vlastního nasazení.

Člověk se rád stává divákem. Máme k tomu díky digitálním vymoženostem nepřeberné možnosti a příležitosti. A jak snadno vlivem videí v televizi či na sociálních sítích zahoříme, vzplaneme a necháme se tím ovládnout, aniž bychom se osobně do něčeho namočili.  Z odstupu pozorovatele a příjemce zaručeně správných informací máme dojem, že víme, jak se věci mají. Rychle hodnotíme a soudíme. A zapomínáme na soucit, který vyvádí z bezpečného odstupu.

Na konci zůstává otázka. Budeme raději nezúčastněnými diváky, chránícími si svou pohodu a pravdu, nebo se budeme radovat z Božího milosrdenství a přinášet je druhým? Oboje dohromady nejde.

Pane, prosíme, ať nejsme jen informováni, ale necháme se tebou formovat. Amen