David Kotas /úvahy 25-31(1.11.-10.11.)
Slezská církev evangelická augsburského vyznání
Narodil jsem se 27.10.1996 do úplné, ale nevěřící rodiny. Mí milovaní rodiče mě vychovali nejlépe jak uměli, naučili mě vše, co jsem do života potřeboval. V 18 letech jsem se seznámil s první věřící dívkou (evangeličkou), která mě pozvala na setkání mládeže. Pán si toto a další setkání použil k tomu, že když ke mně promluvil, pod tíhou usvědčení hříchů jsem se poprvé modlil (večer 27.12.2014). Následující dny jsem o tomto mluvil s kamarády z mládeže a také se modlili. Přijal sem Lásku i odpuštění mých hříchů s velkým nadšením.
Po nějaké době jsem se zúčastnil jedné akce, kterou pořádala naše církev pro budoucí vedoucí v naší církvi (dodnes nevím, jak jsem se tam dostal jako mladíček, který ještě nepřečetl z Božího slova ani třetinu). Tam mě oslovili někteří pastoři a položili mi stejnou otázku: “Neuvažuješ o zaslání přihlášky na vysokou školu na teologii?” - přiznám se, že to v té době nepřipadalo vůbec v úvahu (Měl sem totiž malou víru, chabé poznání Pána a co se týče mého vystupování před lidmi o tom raději nebudu psát). Znovu to trvalo nějakou dobu, kdy mi Pán postupně skrze mnohé události i známé ukazoval, že nebudu IT programátor, pokud chci jít Boží cestou. Nakonec jsem poslal jedinou přihlášku, a to na Univerzitu Mateja Bela v Banské Bystrici na Slovensku - obor Evanjelikálná teológia a misia.
Během studií jsem se zamiloval, našel si práci (byl covid a denní studium nebylo možné), oženil se a po dokončení magisterského titulu a ročním odkladem nastoupil k 1.4.2023 do služby jako vikář do sboru v Bystřici kde stále sloužím (s menším vylepšením: jsem již ordinovaným pastorem a mám tu výsadu se věnovat i sboru a dorostu v Hrádku v rámci naší církve).
Dnes tedy skoro 4 roky ženatý s Karolínou Kotas, se kterou se věnuji Geocachingu, horolezectví (prozatím jen na umělé zdi), zvelebování zahrady okolo domu, kde bydlíme s babičkou a dorostu v Hrádku.
Narodil jsem se 27.10.1996 do úplné, ale nevěřící rodiny. Mí milovaní rodiče mě vychovali nejlépe jak uměli, naučili mě vše, co jsem do života potřeboval. V 18 letech jsem se seznámil s první věřící dívkou (evangeličkou), která mě pozvala na setkání mládeže. Pán si toto a další setkání použil k tomu, že když ke mně promluvil, pod tíhou usvědčení hříchů jsem se poprvé modlil (večer 27.12.2014). Následující dny jsem o tomto mluvil s kamarády z mládeže a také se modlili. Přijal sem Lásku i odpuštění mých hříchů s velkým nadšením.
Po nějaké době jsem se zúčastnil jedné akce, kterou pořádala naše církev pro budoucí vedoucí v naší církvi (dodnes nevím, jak jsem se tam dostal jako mladíček, který ještě nepřečetl z Božího slova ani třetinu). Tam mě oslovili někteří pastoři a položili mi stejnou otázku: “Neuvažuješ o zaslání přihlášky na vysokou školu na teologii?” - přiznám se, že to v té době nepřipadalo vůbec v úvahu (Měl sem totiž malou víru, chabé poznání Pána a co se týče mého vystupování před lidmi o tom raději nebudu psát). Znovu to trvalo nějakou dobu, kdy mi Pán postupně skrze mnohé události i známé ukazoval, že nebudu IT programátor, pokud chci jít Boží cestou. Nakonec jsem poslal jedinou přihlášku, a to na Univerzitu Mateja Bela v Banské Bystrici na Slovensku - obor Evanjelikálná teológia a misia.
Během studií jsem se zamiloval, našel si práci (byl covid a denní studium nebylo možné), oženil se a po dokončení magisterského titulu a ročním odkladem nastoupil k 1.4.2023 do služby jako vikář do sboru v Bystřici kde stále sloužím (s menším vylepšením: jsem již ordinovaným pastorem a mám tu výsadu se věnovat i sboru a dorostu v Hrádku v rámci naší církve).
Dnes tedy skoro 4 roky ženatý s Karolínou Kotas, se kterou se věnuji Geocachingu, horolezectví (prozatím jen na umělé zdi), zvelebování zahrady okolo domu, kde bydlíme s babičkou a dorostu v Hrádku.