Žalm 62,3

Jen v Bohu má duše odpočívá

Na kom skutečně závisí můj klid a jistota?

Žalmista vyznává jednoduché, ale zároveň silné vyznání: „Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása.“ (Ž 62,2) V čase ohrožení, klamu a nestálosti lidí se opírá jen o Hospodina. Ví, že jediný pevný bod, který nepodvede, je Bůh.
 Dnešní svět nás často tlačí ke spěchu, výkonu a obavám. Naše duše i mysl je roztěkaná, plná hluku a napětí. Ticho však není prázdnota – je to prostor, kde může promluvit Bůh.
 Žalm 62 nás učí důvěře, která není naivní, ale vychází z poznání Boží věrnosti. Připomíná, že moc i sláva jsou pomíjivé, ale Bůh zůstává. On je skála, spása i útočiště – nejen v nouzi, ale i v každodenním životě.
 Náš pokoj není v tom, že máme vše pod kontrolou, ale v tom, že Bůh má pod kontrolou nás. Skutečný klid nezačíná venku, ale uvnitř – v srdci, které spočine v Bohu. Polož si dnes následující otázky: Komu svěřuji svou naději? Na čem stavím svůj vnitřní pokoj?

Bože, nauč mě v Tvé blízkosti ztichnout. Dej mé duši spočinout v jistotě, že Ty jsi věrný a stálý, když vše kolem kolísá. Nauč mě důvěřovat víc Tobě než svým plánům. Amen.