11Když se Daniel dověděl, že byl podepsán přípis, vešel do svého domu, kde měl v horní pokoji otevřená okna směrem k Jeruzalému. Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu, jako to činíval dříve.
Koho se bojím víc – lidí, nebo Boha?
Mám odvahu být věrný Bohu i tam, kde hrozí nebezpečí nebo nepochopení?
Daniel se stal terčem intrik kvůli své věrnosti. I když věděl, že modlitba k Bohu ho může stát život, nezměnil však nic. Třikrát denně pokorně klekal a děkoval – stejně jako dřív.
Zákaz modlitby nevedl ke vzpouře, ale k tiché vytrvalosti. Nevolal po svých právech, nenařkl krále – prostě zůstal věrný.
Příběh je o lvech a o moci, ale ještě víc o tichém hrdinství víry. Bůh se přiznal k odvaze, která se nenechala zastrašit. Daniel nebyl zachráněn kvůli svému vlivu, ale kvůli své oddanosti. Jeho postoj pohnul i srdcem krále.
Dnes máme svobodu víry – ale máš i Danielovu odvahu? A co když přijde chvíle zkoušky?
Bože, dej mi srdce věrné jako měl Daniel. Pomoz mi zůstat tiše vytrvalý, i když věci nejdou snadno. Amen.