Alexandr Štěpánovský /úvahy 26-15 (21.5.-31.5.)
Saša Štěpánovský
KS Kutní Hora
Pocházím z Děčína, ale od svých prvních pokusů o chůzi se vyskytuji v Kutné Hoře, ve městě, které jsem si zamiloval pro jeho historii, současnou krásu, a především pro lidi, které zde více než půl století potkávám. Jsem čtyřicet let ženatý, manželka Miroslava vede školku v nedalekém Malešově. V naší rodině vyrostlo pět dětí v náhradní rodinné péči, máme dvě vnučky a čivavu. Po absolvování Střední průmyslové školy v roce 1986 jsem pracoval jako elektrikář na Rudných dolech, roce 1995 jsem nastoupil na plný úvazek jako pracovník s dětmi do Křesťanského společenství Kutná Hora, kde nyní působím jako pastor. Jsem z ateistické rodiny, o Bohu se u nás nikdy nemluvilo, Bibli jsem poprvé držel v ruce ve svých 17 letech, ale její jazyk mi byl nesrozumitelný. Až v roce 1985 jsem se ocitl mezi Svědky Jehovovi. Po ročním bloudění a následné marné snaze najít tu správnou církev, jsme s manželkou narazili na Evu a Pavla Dolejší z kutnohorského sboru Církve bratrské, kteří nám ukázali na Krista. Velmi nás také ovlivnilo setkání s manžely Gražynou a Danielem Kaletovými ve Veselí nad Lužnicí, kde jsme během dovolené ve společenství místních křesťanů zakusili přijetí a skutečný zájem. Upřímná víra těchto lidí nám pomohla prohlédnout lži Svědků Jehovových ohledně vlažnosti a nebiblickém způsobu života lidí v ostatních církvích. Ještě nějaký čas trvalo, než nás Duch svatý usvědčil z hříchů a na podzim roku 1986 jsme prožili milost pokání a znovuzrození. Měsíc na to jsme se vzali a o půl roku později přijali křest ve vodě.
Bezprostředně po sametové revoluci jsme se zapojili do dětské služby v nově vzniklém Křesťanském společenství. Začali jsme pořádat misijní dětské kluby a tábory, postupně se přidala služba dorostu a mládeži. Jak se rozrůstala naše rodina, manželka se stále více věnovala našim dětem a vytváření pokojného a láskyplného zázemí domova. Já jsem rád chodil přednášet do škol o vztazích a křesťanství, postupem času se hlavním těžištěm mojí činnosti, kromě vedení společenství, stala služba v domovech pro seniory a také na odděleních LDN kutnohorské nemocnice. Po napadení Ukrajiny ruskými vojsky se věnuji humanitární a duchovní službě uprchlíkům. Hodně mi záleží na vztazích s místními církvemi a vytváření sítě vztahů s lidmi a sekulárními organizacemi ve městě. Zajímá mě historie a lidské příběhy. Nejvzácnějším časem jsou mě chvíle s manželkou, procházky v přírodě, zvláště okolo Sázavy, kterou rád splouvám na paddleboardu. Rádi spolu jezdíme na kole, naše oblíbené trasy jsou na Šumavě okolo Modravy, minulé léto pro nás bylo příjemným objevem Lipno a jeho okolí. Děti nám již odrostly, ale stále potřebují dosti podpory vzhledem k jejich složitým životním příběhům. Ve všech zápasech a kotrmelcích zakoušíme moře Boží milosti. Někdy po kotníky, někdy po pás či ještě více, jindy si připadáme na suchu. Ale pořád tam je.
KS Kutní Hora
Pocházím z Děčína, ale od svých prvních pokusů o chůzi se vyskytuji v Kutné Hoře, ve městě, které jsem si zamiloval pro jeho historii, současnou krásu, a především pro lidi, které zde více než půl století potkávám. Jsem čtyřicet let ženatý, manželka Miroslava vede školku v nedalekém Malešově. V naší rodině vyrostlo pět dětí v náhradní rodinné péči, máme dvě vnučky a čivavu. Po absolvování Střední průmyslové školy v roce 1986 jsem pracoval jako elektrikář na Rudných dolech, roce 1995 jsem nastoupil na plný úvazek jako pracovník s dětmi do Křesťanského společenství Kutná Hora, kde nyní působím jako pastor. Jsem z ateistické rodiny, o Bohu se u nás nikdy nemluvilo, Bibli jsem poprvé držel v ruce ve svých 17 letech, ale její jazyk mi byl nesrozumitelný. Až v roce 1985 jsem se ocitl mezi Svědky Jehovovi. Po ročním bloudění a následné marné snaze najít tu správnou církev, jsme s manželkou narazili na Evu a Pavla Dolejší z kutnohorského sboru Církve bratrské, kteří nám ukázali na Krista. Velmi nás také ovlivnilo setkání s manžely Gražynou a Danielem Kaletovými ve Veselí nad Lužnicí, kde jsme během dovolené ve společenství místních křesťanů zakusili přijetí a skutečný zájem. Upřímná víra těchto lidí nám pomohla prohlédnout lži Svědků Jehovových ohledně vlažnosti a nebiblickém způsobu života lidí v ostatních církvích. Ještě nějaký čas trvalo, než nás Duch svatý usvědčil z hříchů a na podzim roku 1986 jsme prožili milost pokání a znovuzrození. Měsíc na to jsme se vzali a o půl roku později přijali křest ve vodě.
Bezprostředně po sametové revoluci jsme se zapojili do dětské služby v nově vzniklém Křesťanském společenství. Začali jsme pořádat misijní dětské kluby a tábory, postupně se přidala služba dorostu a mládeži. Jak se rozrůstala naše rodina, manželka se stále více věnovala našim dětem a vytváření pokojného a láskyplného zázemí domova. Já jsem rád chodil přednášet do škol o vztazích a křesťanství, postupem času se hlavním těžištěm mojí činnosti, kromě vedení společenství, stala služba v domovech pro seniory a také na odděleních LDN kutnohorské nemocnice. Po napadení Ukrajiny ruskými vojsky se věnuji humanitární a duchovní službě uprchlíkům. Hodně mi záleží na vztazích s místními církvemi a vytváření sítě vztahů s lidmi a sekulárními organizacemi ve městě. Zajímá mě historie a lidské příběhy. Nejvzácnějším časem jsou mě chvíle s manželkou, procházky v přírodě, zvláště okolo Sázavy, kterou rád splouvám na paddleboardu. Rádi spolu jezdíme na kole, naše oblíbené trasy jsou na Šumavě okolo Modravy, minulé léto pro nás bylo příjemným objevem Lipno a jeho okolí. Děti nám již odrostly, ale stále potřebují dosti podpory vzhledem k jejich složitým životním příběhům. Ve všech zápasech a kotrmelcích zakoušíme moře Boží milosti. Někdy po kotníky, někdy po pás či ještě více, jindy si připadáme na suchu. Ale pořád tam je.