33Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost.
Staň se milostí
Jak můžu pomoci druhým k většímu poznání Krista?
Kromě zjevné Boží moci a milosti byla mezi prvními věřícími k nepřehlédnutí jejich vzájemná láska a péče jeden druhého. To, co nazýváme společenstvím. V řečtině je použito slovo „koinonia“, které znamená v podstatě toto: nakolik mají lidé věci společné, natolik zažívají koinonii. Dobře pochopili učedníci svého Mistra, když je učil, že právě po lásce lidé poznají jeho následovníky. V prvotní fázi svojí existence to vzala jeruzalémská církev pěkně od podlahy, lidé prodávali svoje pole a nemovitosti a rozdělovalo se z toho potřebným. Není divu, že se později církve z pohanů skládaly na svoje hladovějící bratry v Jeruzalémě. Nicméně Boží milost a skutečná víra se projevují právě praktickým skutkem. Nejde pouze o vzletné řeči. Ve čteném oddílu se poprvé setkáváme s mužem jménem Josef, který dostal přezdívku Syn potěšení (Barnabáš). Ještě bude o něm hodně slyšet v dějinách církve. Byl to člověk, který kromě štědrosti uměl povzbuzovat a dávat šanci lidem, vzbuzujících podezření či obavy. Saul z Tarsu by mohl vyprávět. Vždyť i díky tomu, jaké měl srdce Barnabáš, z něj mohl vyrůst tak významný apoštol. A když tento bývalý farizeus, známý následně jako Pavel, ztratil trpělivost s mladíkem jménem Marek, který je opustil na jejich první misijní cestě, byl to opět Syn potěšení, který dal svému bratranci druhou šanci a církvi tak vychoval další poklad.
Pane, učiň mě nástrojem Tvojí milosti. Uč mě přijímat ty, kteří jsou odmítáni. Prokazovat důvěru a dávat šanci nedůvěryhodným a selhávajícím. Uč mě potěšovat. Uč mě štědrosti. Učiň mě nástrojem pokoje.