3Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost, 4pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!"
Bohorovní
Co se myslí tím shromážděním bohů?
„Všichni jsme si rovni, někteří jsou si rovnější.“, napsal George Orwell ve Farmě zvířat, a dokonale tím vyjádřil podstatu lidství. Toužíme po tom, abychom měli stejná práva jako druzí. Toužíme po rovnosti před státem – aby spravedlnost platila pro každého stejně, aby se jí nikdo nemohl kvůli protekci vyhnout. Pokud však u lékaře někdo protekčně předbíhá, vůbec se nám to nelíbí. A přesto, pokud by nám dali u lékaře termín za dlouho, nehledali bychom cesty, jak si termín přiblížit o kousek blíž? Po druhých vyžadujeme rovnost, a sami se za rovnost dokážeme také zasadit, pokud se nás tedy netýká nějak palčivěji. Metr na druhé bývá přece jenom o něco striktnější než ten, kterým měříme sami sebe. 82. žalm mluví lidské bohorovnosti. Je to hanlivé označení, poněvadž Bohu se nevyrovná nikdo a kdo si to o sobě myslí, jistě se Bohu nepřiblížil ani o píď. Kritika 82. žalmu míří na ty, kdo místo zastání se chudáka, nadržují nenažranci. O nich velmi ostře píše autor: „Nic nevědí, nic nechápou, chodí v tmách, a celá země v základech se hroutí.“ /Žalm 82:5/
Pane, vědomě i mnohdy nevědomě se povyšuji nad druhého. Prosím odpusť mi to a veď mě k pokoře. Kéž se zastanu slabého. Amen