8Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši.
Kam utéci před hanbou?
Jak zpracovat nepřátelské pocity vůči druhým?
Žalmy nám umožňují vstoupit se svými zápasy do dávných zápasů žalmistových – a najít se v nich. Žalm 31 zřejmě popisuje situaci člověka, zažívajícího těžký konflikt s druhými lidmi – snad Davida pronásledovaného chvílemi paranoidním králem Saulem? Davidovy příběhy už patří do zlatého fondu historických románů, ale lidské nepřátelství dosud neustalo. Někdy má podobu násilných činů, jindy se projevuje spíše myšlenkami a slovy. Největšími nepřáteli bývají často docela blízcí lidé – bývalí přátelé, sousedé i příbuzní, kteří se mi vyhýbají a za zády si o mě cosi vypráví. To zřejmě zažíval David, to zažíváme i my. Se svými nepřáteli se člověk snaží smířit. Někdy to však nejde, a slova o všeobecné lásce mohou znít moralistně, jak nám to ukazují i žalmy. Víra zde pak nabízí jiné řešení – odevzdání se Hospodinu. Když žije člověk v nepřátelství, je spoután negativními emocemi vůči svému nepříteli. Od těchto hořkých pocitů nepřátelství může být člověk osvobozen – dopřál jsi volnosti mým nohám (v.9). Na rozdíl od lidí se svárlivými jazyky Hospodin člověka, který se k němu utíká, nesoudí a neostouzí, ale přijímá. Když člověk trpí pocity nepřátelství, je pro něj těžké se druhému odevzdat a vyžaduje to statečné srdce. V určitou chvíli je těžké odevzdat se i Hospodinu. Spolehnout na jeho přijetí se však vyplácí. I v těžkostech se totiž člověk může z Hospodinovy dobroty radovat.
Děkuji ti za tvou dobrotu, kterou mohu zažívat právě v těžkých chvílích nepřátelství a úzkosti.