Žalm 129,2

Někdy je úkolem vydržet

Co nás posiluje, když je život těžký?

Podobnou myšlenku jako Žalm 129 vyjadřuje Cimrman v podstatně humornějším duchu: "Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm." Snad každý se někdy setkal se situací, kdy se nedalo dělat nic jiného než prostě zatnout zuby a vydržet, kdy zlé časy nebo žal tíží jako kámen a není momentálního úniku. A to přichází i na národy i komunity víry. Boží lid Izrael zažil takových časů hodně, včetně těch nestrašlivějších, co kdy koho potkaly.
Na co asi vzpomíná žalmista? To nevíme, ale co je jasné na první pohled, nevzpomíná na podrobnosti. Hlavní je, že to skončilo. Že Hospodin je vysvobodil, že nakonec přišla úleva. Určitá hořkost a touha po zadostiučinění přetrvává, ale hlavně, že je to za námi.
A v tom je i naděje do budoucnosti a síla jít dál.  Nepřemohli je a soužení se přesouvá do minulosti. S Boží pomocí a silou lze přečkat i to, co nikdo nechce zažít. Pavel píše: "...jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. "(2K 4,9)

Drahý Pane, buď s námi ve všech zlých časech, posiluj a vysvobozuj!