13Míkajáš odpověděl: "Jakože živ je Hospodin, budu mluvit to, co řekne můj Bůh."
Ptát se Boha na názor je nebezpečné, nemusí se nám líbit
Jak snadno přijímáme nepříjemnou pravdu?
Nad příběhem zbožného krále Jóšafata, bezbožného Achaba a celého houfu proroků můžeme plakat nebo smát se nebo obojí, protože to je opravdu tragikomická epizodka. A poučení z ní vyplývající není nijak složité rozpoznat. Je to pochvala pro všechny, kdo se za prvé ptají Hospodina na Jeho názor (a že už to samotné je řídká událost), a za druhé, když se jim Bůh ozve, tak jsou schopni přijmout i nepříjemné pravdy.
My bychom se moc rádi nastálo pasovali do role krále Jóšafata, ale obávám se, že by se to nemuselo podařit. Když jsme k sobě poctiví, tak si asi vzpomeneme na nějakou chvíli, kdy jsme se Boha na názor raději neptali, protože už jsme přesně věděli, co bychom rádi podnikli, a nechtěli jsme, aby nám do toho kecal. A nebo jsme se zeptali, a Jeho názor nás nepříjemně zaskočil. Možná jsme dokonce dostali záchvat vzteku hodný batolete, jak to předvedl král Achab. A jestli se nám nic z toho nikdy nestalo, nu, může se to stát.
Ideálem je naučit se toužit po Božích radách a poslechnout je, když je dostaneme. To se my, nedokonalí lidé, pracně učíme, ale stojí to za to.
Otče v nebesích, veď nás, prosím, k moudrosti.