Píseň 2,16

Patřit milovanému

Náležíme tomu pravému?

Zima je pryč a přichází jaro. Všechno se probouzí k životu a rozkvétá. Podobně se cítí ti, kdo jsou delší čas odloučeni od svého milovaného – čekání působí jako zima. Setkání je pak jako jarní radost, kdy se srdce opět rozzáří.

V těchto chvílích si milenci uvědomují, že patří jeden druhému. Není to otroctví, ale vědomé a svobodné odevzdání se tomu, koho miluji. Takové odevzdání je krásné a osvobozující – spočívá v jistotě, že jsem přijat a milován.

Tento obraz vede i k našemu vztahu s Bohem. Jemu náležíme, jemu se odevzdáváme, a on nás dokonale miluje. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“. Toto odevzdání se je krásné. Věřím, že každý, kdo vidí tu dokonalou Boží lásku, nemůže jinak než se mu odevzdat. Žijme proto v radosti z toho, že patříme Bohu – tomu, který nás miluje dokonale.

„Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ - Galatským 2,20