Sobota 6. prosince

Píseň 2,8–3,5

⁸Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. ⁹Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížováním. ¹⁰Můj milý se ozval, řekl mi: "Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! ¹¹Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam. ¹²Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi. ¹³Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!" ¹⁴Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář! ¹⁵"Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!" ¹⁶Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích. ¹⁷Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách. {3}¹Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. ²Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. ³Našli mě strážci obcházející město: "Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?" ⁴Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíku té, jež mě počala. ⁵Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.