21Odpověděli: "Císařův." Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu."
Patříme Bohu
Komu se v životě odevzdáváme?
Císaři – my bychom dnes řekli: státu - se sluší platit daně a dodržovat zákony. To je ale vše. Bohu se naproti tomu máme odevzdat beze zbytku – se vším, co k nám patří. Slyšíme v tom obrovský nepoměr. Je jasné, který z obou pánu má mít přednost, dojde-li k rozporu mezi obojí poslušností. Nelze přece sloužit dvěma pánům, jak nám Ježíš připomíná jinde. Císaři patří mince, tak ať si ji nechá. Ale Bohu patří vše: celé stvoření, zaslíbená země, a především ovšem člověk sám. Stejně jako má římská mince na sobě vyražený císařův portrét, v každém z nás je vyražen Boží obraz. To je znamení, že patříme Bohu s tělem i s duší, naše soukromí i naše politika. To vše si Bůh nárokuje pro sebe. Chce nás celé. Když ale patříme Bohu, máme se mu plně odevzdávat nejen v kostele, ale v každodenních záležitostech. Jemu máme sloužit se vším, čím jsme a čím žijeme. Ano, můžeme s tím ve světě narazit. Avšak patříme-li Bohu, pak nás z jeho ruky nic a nikdo nevytrhne.
Pane, připomínej nám vždy znovu, že jsme tvoje děti.