Matouš 12,10b

Litera zabíjí, ale Duch dává život

Je náboženství bez lásky slepé?

Nikdo nemůže podezírat farizee, že byli málo zbožní, naopak, byli pověstní svojí zbožností natolik, že si vysloužili respekt celého národa. Jejich problém byl v tom, že byli fanatici. V encyklopedii se dočteme, že „fanatismus (z lat. fanaticus, posedlý, od fanum, posvátné místo) je slepá vášnivá zaujatost, nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma, myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou, případně tak ohroženou, že námitky či odpor proti ní vyvolávají jeho zuřivost. Fanatik se vyznačuje neschopností kritického odstupu, intolerancí, nepoučitelností a jistou omezeností.“

Ani dnes není nouze o fanatiky, dokonce ani mezi křesťany. Zaslepenost vlastní spravedlivosti vede k nenávisti vůči těm, kteří mají jiné názory. Jenomže podstata křesťanství nespočívá v našich názorech, ale v naši závislosti na Duchu svatém. „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy…“ (J 16,13) „Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ (Ř 8,9) 

Pane Ježíši, pomoz mi poddávat se Duchu svatému a nechat se jím vést.