72V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče.
Petrův boj
Přiznám si, že jsem prohrál? A dám prohře průchod?
Je Petr oběť Božího předurčení, nebo Ježíš při popisu budoucích událostí vychází z toho, že Petra zná a ví, jak bude reagovat? Ví, že s ním Petr touží být, ale když vidí, jak brutálně s jeho milovaným Mistrem a Pánem jednají, není schopen obstát. Marek zde Petra přímo zmiňuje naposledy. A Petr nekončí vítězně. Popis jeho slabosti je protikladem Ježíšovy odvahy. Přijmeme-li svědectví Eusebia Cesarejského, že Marek sestavil své evangelium na základě kázání, která Petr pronesl v Římě, pak jeho zápas popisovaný v předchozí perikopě obsahuje odvážný prvek. Vždyť který muž o sobě nechá zapsat, že se nakonec rozplakal?
Když přiznám, že jsem prohrál, je to znakem slabosti nebo síly? Přiznat prohru přeci vyžaduje odvahu. Pokořit se, rozplakat a uvědomit si, že je tu někdo, kdo mi říkal, jak to se mnou dopadne – to může být první krok ke změně. Co s nově nabytým poznáním udělám? Zvlášť pokud je ten, který ke mně mluvil, osobou, jež o mě má zájem, bojuje za mě a kvůli mně schytává rány?
Pane, ty znáš mé pády, a přesto se mnou počítáš. Dej mi povstat a vzít dnešního dne tvé břímě.