Lukáš 14,6

Jednejme srdcem

Co je prospěšnější? Lpět na zautomatizovaných pravidlech nebo je přetvářet milosrdenstvím a láskou?

Existence řádu, tedy souboru konkrétních pravidel pro konkrétní oblast činnosti svým způsobem člověka osvobozuje. Nemusím moc přemýšlet, když jednám podle „předpisu“, nedostanu se do konfliktu s ostatními. Řád mě vede i ochraňuje. Ale může mě také ochromit, spoutat.  A to se děje vždycky, když přes lidské paragrafy nedokážu vidět potřebného člověka. Kristus ho vidí a na přítomné znalce zákona se obrací s jednoduchou otázkou: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat nebo ne?“ A zákoníci mlčí. Nemocný je Kristem uzdraven; Ježíš neporušil žádné přikázání, on prokázal službu potřebnému. A svou další poznámkou o tom, že kdyby někomu ze znalců zákona do jámy spadlo dítě či kus dobytka, také by je okamžitě vytáhli ven i v den sobotní, Ježíš utne jakékoliv další námitky či pochybnosti. Ti, kteří mají vždy tolik řečí, najednou nedovedou říct vůbec nic. Ale mlčet před Kristem znamená naslouchat a konfrontovat své lidské postoje s jeho Slovem a možná i začít tušit, že Kristus Boží řád neporušuje, ale naplňuje. A že jsem to naopak já, kdo ho porušuji a překrucuji svými lidskými výklady a představami.

Pane, kéž na každé životní křižovatce určují moje jednání láska, soucit a milosrdenství.