Jan 5,6

Chceš být zdráv?

Platí „hlavně to zdraví“?

O narozeninách si někdy přejeme: „Hlavně to zdraví.“ Křesťan možná podotkne, že jsou přece ještě důležitější hodnoty než zdraví – víra, láska, Boží přítomnost. Nicméně je pravda, že když jsme nemocní, zejména vážně, chtě nechtě nás to hluboce ovlivňuje. A někdy se veškerá pozornost soustředí na to, jak s nemocí bojovat nebo s ní žít. Často mi připadala Ježíšova otázka, zda chce být onen nemocný zdráv, jako poněkud nadbytečná. Vždyť kdo by nechtěl být zdráv. Navíc nemocný ležel na místě, kde se pořád ještě nějak doufalo v zázračné uzdravení. A přece to není zbytečná otázka. Třicet osm let nemocný člověk už snadno rezignuje. Co všechno asi vyzkoušel? A i zázračný pramen Bethesda se zdá být jen pro ty šťastnější. Ježíš ho vlastně svou otázkou mobilizuje. Znovu nadhazuje, že otázka jeho uzdravení je ještě pořád ve hře, i když on sám na ni možná už rezignoval. Je tu ale ještě Ježíš! Ano, ne každou naši nemoc vyřeší tělesným zázrakem, ale jeho láskyplná přítomnost prostupuje a hojí náš život.

Ježíši, i já toužím poznat, jak mě hojíš a pozvedáš.