Michal Žemlička /úvahy 26-1í (1.7.-10.7.)
Církev bratrská
Narodil jsem se r. 1975 v Českých Budějovicích. Vyrůstal jsem ale v Trhových Svinech. Jako malý jsem byl pokřtěn v místním katolickém kostele, ale jinak jsme do kostela nechodili. Víru jsem začal objevovat objevil až během dospívání v šestnácti letech. V té době jsem se učil oboru mechanik - seřizovač obráběcích strojů ve Velešíně. Přispěla k tomu jistá existenciální úzkost, kterou jsem prožíval během první války v Perském zálivu. Zprávy o válce, byť vzdálené, mě vedly k úvahám o životě a o zranitelnosti lidského života. Viděl jsem, že mému životu chybí nějaká pevná půda pod nohama, že se snadno může stát nějaké neštěstí, konflikt, že může přijít i smrt. Tehdy jsem začal přemýšlet, jestli přeci jen nad námi není „něco“ víc. Odpověď jsem hledal u Boha, kterému jsem se před tím dost posmíval. Má víra ale byla zprvu dosti nejasná. Začal jsem navštěvovat kostel, kde jsem ale byl jen pasivním účastníkem. Víru jako osobní vztah ke Kristu jsem ještě neznal. Bůh pro mě byl stále jen nejasnou ideou. Skrze přítele Václava, se kterým jsem se po čase velmi sblížil, jsem začal poznávat Krista jako živého Pána, se kterým se mohu opravdu a reálně setkat.
Začal jsem navštěvovat shromáždění Církve bratrské, kde jsem se stal i členem. Záhy jsem cítil potřebu se dělit o to, co jsem sám z víry a z Bible přijímal a čerpal. Zanedlouho jsem si začal psát biblické úvahy „do šuplíku“. Příležitostně jsem dostával příležitosti při programech mládeže nebo při biblických hodinách. Nakonec jsem nastoupil na Evangelikální teologický seminář. Při praxi ve smíchovském sboru CB jsem se seznámil se svou budoucí manželkou Hanou. Při studiu jsem řešil otázku povolání ke službě kazatele. Přijal jsem pak pozvání do vikariátu, který jsem absolvoval ve sboru v Kyjově. Zde jsem byl pak také ordinován za kazatele Církve bratrské. Narodila se nám zde naše jediná dcera Jana. Pak jsme se přesunuli zpět do Prahy, kde jsem se stal druhým kazatelem v žižkovském sboru. Osm let jsem při tom také sloužil jako kazatel pro Diakonii Církve bratrské, kde jsem se pastoračně a duchovensky věnoval klientům našich pražských středisek. Nyní jsem pátým rokem kazatelem ve sboru CB v Horních Počernicích.
Narodil jsem se r. 1975 v Českých Budějovicích. Vyrůstal jsem ale v Trhových Svinech. Jako malý jsem byl pokřtěn v místním katolickém kostele, ale jinak jsme do kostela nechodili. Víru jsem začal objevovat objevil až během dospívání v šestnácti letech. V té době jsem se učil oboru mechanik - seřizovač obráběcích strojů ve Velešíně. Přispěla k tomu jistá existenciální úzkost, kterou jsem prožíval během první války v Perském zálivu. Zprávy o válce, byť vzdálené, mě vedly k úvahám o životě a o zranitelnosti lidského života. Viděl jsem, že mému životu chybí nějaká pevná půda pod nohama, že se snadno může stát nějaké neštěstí, konflikt, že může přijít i smrt. Tehdy jsem začal přemýšlet, jestli přeci jen nad námi není „něco“ víc. Odpověď jsem hledal u Boha, kterému jsem se před tím dost posmíval. Má víra ale byla zprvu dosti nejasná. Začal jsem navštěvovat kostel, kde jsem ale byl jen pasivním účastníkem. Víru jako osobní vztah ke Kristu jsem ještě neznal. Bůh pro mě byl stále jen nejasnou ideou. Skrze přítele Václava, se kterým jsem se po čase velmi sblížil, jsem začal poznávat Krista jako živého Pána, se kterým se mohu opravdu a reálně setkat.
Začal jsem navštěvovat shromáždění Církve bratrské, kde jsem se stal i členem. Záhy jsem cítil potřebu se dělit o to, co jsem sám z víry a z Bible přijímal a čerpal. Zanedlouho jsem si začal psát biblické úvahy „do šuplíku“. Příležitostně jsem dostával příležitosti při programech mládeže nebo při biblických hodinách. Nakonec jsem nastoupil na Evangelikální teologický seminář. Při praxi ve smíchovském sboru CB jsem se seznámil se svou budoucí manželkou Hanou. Při studiu jsem řešil otázku povolání ke službě kazatele. Přijal jsem pak pozvání do vikariátu, který jsem absolvoval ve sboru v Kyjově. Zde jsem byl pak také ordinován za kazatele Církve bratrské. Narodila se nám zde naše jediná dcera Jana. Pak jsme se přesunuli zpět do Prahy, kde jsem se stal druhým kazatelem v žižkovském sboru. Osm let jsem při tom také sloužil jako kazatel pro Diakonii Církve bratrské, kde jsem se pastoračně a duchovensky věnoval klientům našich pražských středisek. Nyní jsem pátým rokem kazatelem ve sboru CB v Horních Počernicích.