Genesis 12,1-2

Hospodin a Jeho požehnání

Uslyším dnes Tvůj hlas? Nebudu muset hádat, zda jsi to opravdu Ty?

Slyšeli jste někdy v hlavě nutkavý hlas? Nebo měli jste někdy naléhavý pocit něco udělat? A když jste to neudělali, časem jste najednou zjistili, že to vlastně asi byl Boží hlas, protože to, co jste měli udělat a nakonec neudělali, bylo pro vás nebo vaše okolí důležité?

Zkouším si představit, jaký asi musel Abra(ha)m pěstovat modlitební život. Jaký musel mít osobní vztah s Bohem, když ve svých pětasedmdesáti byl ochoten změnit nejen své bydliště, ale opustit národ, kulturu a náboženské přesvědčení, zvyky svých sousedů. Byť možná poslední dvě jmenované věci byly právě jedním z důvodů, proč do toho šel. To ale neznamená, že by toho byl běžný člověk nejen v abrahamovském věku snadno schopen.

Jak dlouho to asi v jeho hlavě zrálo, jak dlouho to trvalo od prvního tichého hlasu až po první krok na cestě z chaldejského Uru? A následně z Cháranu… A pak ještě z Egypta… A… Jak moc si o té změně povídal se svou manželkou?

Máme za sebou první týden nového roku. Pro každého pachatele novoročních předsevzetí už dozajista nazrál čas, aby byl konfrontován s nevyhnutelnou skutečností – „Tak co, nebylo ti náhodou bez toho hloupého předsevzetí líp?“

Přeji nám všem, aby zbytek nového kalendářního roku nebyl poháněn ješitnou pýchou stát se skrze nějaký skutek lepším, slavnějším. Slávy a velikosti jména našich synů, dcer, vnuček a vnuků, i dalších pra, se to samozřejmě týká taky.

Přeji nám, abychom nejen byli doprovázení Božím požehnáním, ale abychom se alespoň někdy a pro někoho mohli požehnáním stát.

„Největší požehnání, které člověk může obdržet, je, že se stane požehnáním pro druhé.“ (autor neznámý)

Hospodine, sláva, úspěch, dobré jméno jsou tak lákavé. A spousta dalších věcí taky. Bez Tebe se určitě zase nechám nachytat.