Filemonovi 5

Ze zbožného vězně zbožným člověkem

Utíkám před svou minulostí, nebo jsem se jí postavil v Kristově jménu?

Svět je malý – občas proneseme v situaci, kdy potkáme někoho známého na nečekaném místě. Podobně si to mohl pomyslet apoštol Pavel, když ve vězení potkal Onezima. Onezimos byl otrokem v domě Filemona, kterého Pavel dobře znal. U Filemona se scházeli křesťané, Pavel tam čas od času pobýval.

Nevíme, proč Onezimos od Filemona utekl, v každém případě mu způsobil finanční újmu, je možné, že jej ještě před odchodem okradl, aby měl alespoň nějakou šanci přežít. A najednou potká apoštola Pavla, který mu zvěstuje Krista a on uvěří. Odevzdá svůj život Kristu a chce začít žít jinak. Avšak ví, že se provinil a také ví, že není možné se skutečně radovat z daru spasení, když srdce obviňuje.

A proto apoštol píše dopis Filemonovi. Přimlouvá se za uprchlého otroka, který nechce již déle utíkat před svými problémy, ale chce přijmout zodpovědnost. K novému životu víry patří vyznání hříchů a prosba o milost. Něco, co se lehce řekne a hůře činí. Ale také něco, co přináší požehnání!

Pane, prosím dej mi sílu neutíkat před minulostí, ale postavit se jí s pokorou a ve Tvé autoritě! Amen.