16Má-li některá věřící žena vdovy v příbuzenstvu, ať jim pomáhá, aby nebyla zatěžována církev, která má pomáhat osamělým vdovám.
Péče o vdovy
Proč by se církev měla starat o vdovy?
Církev má následovat Kristovo učení a příklad a má si všímat lidí, kteří jsou na okraji společnosti. Být vdovou v Ježíšově době znamenalo prožít celý život v chudobě. Živitel rodiny zemřel, není, kdo by rodinu zaopatřil. Už Boží lid staré smlouvy měl nařízeno postarat se o vdovu. Měl si ji vzít za manželku nejbližší příbuzný zesnulého, aby ji ochránil, zabezpečil a zajistil pokračování rodu zesnulého, jak to čteme třeba v knize Rút.
Raná církev v podobě slov apoštola Pavla dostává pokyny, jak se postarat o vdovy. Vdova, která je součástí Kristovy církve, by neměla zůstat se svými starostmi ponechána na pospas osudu. Je to právě církev, která je za vdovy zodpovědná. Pavel je zde velmi konkrétní. Mladé vdovy ať se vdají a ty, které mají příbuzné, ať se tedy o ně postarají příbuzní. Církev pak ať poskytne péči vdovám starším 60 let. Nejsme zde totiž pro sebe, máme sloužit ostatním. Církev není shluk jednotlivců, ale rodina, která pečuje o nejslabší nejzranitelnější ze svého středu.
Pane, otevři náš zrak, ať zahlédneme kolem sebe ty, kdo trpí nouzi a potřebují naši pomoc.