27Jiní ponocovali kolem Božího domu, neboť na nich bylo držet stráž a ráno co ráno otvírat.
Rozmanité úkoly
Jak mohu být Pánu Bohu prospěšný?
Církev potřebuje lidi rozmanitých obdarování. Kazatel zvládne kousíček, dá-li Pán, přinese něco málo z pokladu Božího slova. Kazatel však církev nedělá. Je pouze jedním kolečkem v soukolí církve. Ale co další kolečka? Jsem přesvědčen, že bez kvalitního hudebního doprovodu se v neděli také neobejdeme. A jistě se hodí mít kostelníka, člověka takzvaně klíčového – poněvadž má ode všeho klíče. Jsou však i pracovníci – sestry a bratři neméně klíčoví – ačkoliv klíče zrovna mít nemusí. Někdo pečuje o hospodaření sboru, jiný o sušenky a kávu, aby bylo po bohoslužbách čím se občerstvit také na těle. Text zmiňuje vrátné a ty, kdo pečují o nádobí či věci naprosto prozaické, jako třeba mouka. Leckdy si v církvi můžeme připadat, že nemáme čím posloužit. Opak je však pravdou. Církvi a ke chvále Pána lze posloužit téměř vším. I ponocováním! Přiznám se, že jsem to nečekal. Jiní ponocovali kolem božího domu a drželi stráž a ráno co ráno „kostel“ otevírali. To slovo ke mně promlouvá. Potřebujeme kolem svého sboru, svých bratři a sester ponocovat a držet nad nimi stráž – přeneseno do dnešní doby, pečovat o ně, chránit je. Zřejmě i na modlitbách. A potřebujeme také svůj sbor otevírat, ráno co ráno tak, aby byl přístupný. Potřebujeme sbor otevírat, aby nezatuchl, ale aby jím vanul svěží Duch.
Pane, pomoz mi najít vhodný způsob, jak ti můžu posloužit. Prosím za své sestry a bratry, prosím za otevřenost. Duchu svatý, zvu tě, abys vanul v našich kostelích a modlitebnách.