17Ti všichni byli zapsáni do rodových seznamů za dnů judského krále Jótama a za dnů izraelského krále Jarobeáma.
Záznam
Připomínáte si příběhy svých předků?
Uznávám, v Bibli lze najít i záživnější texty, než je tento. Čteme jména, některá známe, jiná jsou nám zcela cizí. Příběh Jákobova syna Rúbena je jedním z těch známějších. Prvorozený syn, kterého Jákobovi počala, žel, nemilovaná manželka. Trochu si to hoch s sebou nesl až do dospělosti. Jákob sloužil sedm let za milovanou Ráchel. Podvodem však dostal ve svatební noc tu druhou. To se nedělá… Poté se narodil Rúben, jehož jméno znamená: „Hle, syn!“ Lea se chtěla nad svou sokyni, sestru Ráchel povyšovat: „Podívej, syn! Dala jsem mu syna, už mne bude milovat! Musí.“ Když následně Ráchel porodí Josefa, misky vah se nakloní zcela na Ráchelinu stranu. Josef vyroste, a ostatní bratří na něj žárlí. Chtějí také získat lásku svého otce Jákoba. V pomýlené mysli se zrodí plán: Josefa se zbaví. Zabijí ho. Rúben, však řekne – „Hle, syn!“ To prostě nemůžeme udělat… Zachrání Josefovi život. Za dlouho, když v době hladu chtějí od Egypta koupit jídlo, zachrání Josef na oplátku všechny ostatní. I Jákoba, Izrael. Vše vypadá na happyend. I pro Rúbena. Jenže ten je zraněný neláskou otce a zoufalou láskou své matky. Popleten udělá botu, která se těžce odpouští. Vyspal se s jednou z otcových manželek, ženinou Bilhou, matkou několika svých bratrů. A to se prostě nedělá.
Hospodine, vedeš si o nás důkladné záznamy. Víš o všech detailech našeho života, o chvílích, ve kterých jsme se zableskli dobrem, ale znáš i naše tajné komnaty. Prosíme, to dobré v nás oceň a to zlé, na to, prosíme nehleď. Amen