1 Korintským 5,12

Hřích v církvi

Umím hřích správně posoudit a odsoudit?

Dnešní text nabádá k tomu, abychom vynášeli soudy nad špatnými věcmi, nad lidským hříchem. Na první pohled je to docela opak toho, co čteme v předchozí kapitole. Tam se dočteme, že nemáme vynášet soudy předčasně, dokud nepřijde Pán. Podobně i Ježíšův rozhovor s ženou, kterou k němu přivedli obžalovanou ze smilstva, zakončuje Ježíš slovy “Ani já tě neodsuzuji”.

Odplatou za hřích je smrt. Tak proč ten dvojí metr, který zde vidíme? Pokud člověk odmítá Krista, pak už to je jeho největší průšvih. Pak už je celkem jedno, kolik dalších hříchů se k tomuto přidá.

Jinak je to u těch, kteří již přijali odpuštění a znovu podlehli otroctví hříchu, jak píše třeba Petr (2P 2:20). Rozdíl je v dosahu hříchu nejen na jednotlivce, ale i na celé společenství. Na církev, kde se trocha hříšného kvasu postupně šíří dál.

Pane dej mi moudrost mít zprávu odpuštění pro ty, co ji ještě hledají, stejně tak i odvahu odsoudit hřích, který může bobtnat v našem společenství.