1 Korintským 10,32

Nebýt kamenem úrazu

Co z těch věcí, které dělám, může být pro druhé kamenem úrazu?

Mnoho lidí má názor, že pokud dělají to, co je dobré a správné, nebo minimálně to, co není zlé, tak je úplně jedno, co si o tom, kdo myslí. Nezáleží jim na tom, jaký dávají příklad svým jednáním, vždyť oni přece nedělají nic špatného. Pokud pak někdo sveden jejich příkladem dělá něco špatného, nebo dělá něco, o čem si myslí, že je to špatné, tak je to jeho problém.

Jenže Písmo nám říká jasně, že nemáme být kamenem úrazu – nemáme působit pohoršení. Máme mít úctu ke svědomí druhého člověka. Máme pamatovat na společný růst. To neznamená rezignovat na vysvětlování a růst v poznání, ale vědomí, že k tomu člověk potřebuje dozrát. Někdo je zatvrzelý a o růst nestojí (je jako farizeové), tam si s tím nemusíme lámat hlavu, ale někdo je zatím jen maličký, ale chce růst, a tomu nechme čas.

Pane, prosím dej, ať respektuji svědomí maličkých a usiluji o společný růst.