Žalm 69,1-16
1Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Davidův. 2Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! 3V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče. 4Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá. 5Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet. 6Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto. 7Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele! 8Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře. 9Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, 10neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne. 11Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo. 12Oblékl jsem si žíněné roucho a stal se pro ně pořekadlem. 13O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují. 14Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy, 15vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod. 16Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa!
Zpět na úvahu autora!
