Jmenuji se Jirka, je mi 57 let a jsem pastorem Apoštolské Církve v Poličce.
Narodil jsem do nevěřící, ateistické rodiny, oba moji rodiče byli komunisté, věcmi víry jsme pohrdali a lidem co chodí do církve jsme se vysmívali. Žil jsem v nevěřícím prostředí socialismu, který bylo v úplné harmonii s naším životem doma, ve škole jsme se učili evoluci, ze které jsem byl nadšený i když mi tam časem začali podezřele narůstat různé otazníky, největší byl původ života, co to je život a kdo ho do vložil přírody l?
Už jako dítě, přes všechno dění kolem mě, jsem vnitřně prožíval, že musí asi být něco nebo někdo víc. Když jsem pohleděl nahoru, viděl hvězdy a planety, vesmír stvořený s ohromnou přesností tak se mi tajil dech. Další bylo moje svědomí a vina, proč mě tíží a hryže. Za vinu musí přijít trest, jak se viny zbavím?
Všímal jsem si křížů kolem cest. Proč kříž a co to je za člověka, který tam visí a proč? Říkal jsem si: ,,buďto byli všichni, kteří byli před námi blázni, protože tomu věřili, a nebo jsme blázni my, protože to neznáme, nerozumíme a nevěříme.“
Velmi brzy zemřela moje máma; měla jen 53 let, a to byl pro mě šok, měl jsem ji moc rád a ona měla ráda mě, jen ona dokázala milovat tou mateřskou odpouštějící láskou. Tehdy jsem si říkal: ,,tuto lásku už nikdy nezakusím“, je jiná, něž láska manželky, dětí, přátel… Tehdy jsem pracoval v nemocnici a pohled na mrtvé tělo byl pro mě běžný, přesto zde to bylo jiné, v posteli leželo pouze tělo a to, co jsem bytostně miloval bylo pryč.
Moji mysl naplnily nepříjemné otázky ,,kdo jsem, kým jsem, kam jdu, co bude po smrti, kam šla moje máma?
V té době jsem byl ženatý a čekali jsme druhé dítě, ale naše manželství mělo silné trhliny, které se zvětšovaly, měl jsem problémy s alkoholem, byl jsem vášnivý kuřák, neměli jsme peníze a já se zapletl se špatnými lidmi, tehdy jsem potkal kamaráda, který mi mluvil o Bohu a jeho moci a já v těch svých těžkostech volal k Bohu o pomoc a Bůh nadpřirozeně zasáhl, bylo to tak evidentní, že to nešlo přehlédnout,
A pak nás ten kamarád pozval k nim do církve. Neměl jsem žádnou zkušenost, ani očekávání, znal jsem pouze náboženské lidi, ale zde to bylo jiné, lidé se objímali, zdravili a Bůh byl pro ně jasná realita, když zpívali písně, tak v jedné byl text: ,,pojďte ke Mně všichni, kteří pracujete a jste obtíženi, a já vám praví Pán, Já vám odpočinek dám“. Já jsem v životě tolik snažil a nešlo, byl jsem tak obtížený, potřeboval jsem pomoci a najednou mě obestřelo horko, jak když vás někdo obejme, před očima mi proběhl celý můj život, já viděl to zlo a hrůzu a v tom slyším hlas: ,,Já jsem živý, Bible je pravda, pojď za mnou a dáme ten život do pořádku“. A já věděl, to je Ježíš!!!
On znal tu hrůzu ale neodsuzoval ale nabídl pomocnou ruku, moje oči se naplnily slzami a i když jsem ústa neotevřel, tak jsem celým srdcem křičel ,,Ano půjdu za tebou, prosím pomoz, potřebuji tě“
A tam jsem poprvé poznal, že Boží láska je tak podobná té mateřské lásce mojí mámy, jen daleko intenzivnější.
Bůh mi odpustil moji vinu a hřích, vysvobodil z mých svázaností, uzdravil moje poškozené tělo a naučil nás žít v manželství, ukázal mi, že život je jako cesta, my nevidíme za obzor, ale On ano, On ví jak, kudy a má moc mě dovést do vítězného konce, už se nemusím bát smrti, dává mi naději, pokoj a radost. Nyní vím, že na tom kříži Ježíš zaplatil za moji vinu, aby mi Bůh odpustil a já byl svobodný.
Je to už 32 let, od prvních dnů jsem se stal aktivním učedníkem, brzy jsem vedl skupinku, po 3 letech jsem vstoupil do staršovstva a po 10 letech do plné služby ve které jsem dosud.