Genesis 22,1

Obětuj to nejdražší

Jsi ochoten zaplatit tu vysokou cenu?

Příběh o tom, jak Bůh požádal Abrahama, aby obětoval svého syna Izáka, je jedním z nejnáročnějších a nejhlubších v Bibli. Neměl ho obětovat proto, že by si Bůh lidské oběti žádal – naopak, příběh je chápán jako odmítnutí lidských obětí, které byly v té době běžné u okolních národů. Smyslem bylo něco jiného.
Hlavním důvodem bylo, že to byla největší zkouška Abrahamovy víry.
Abraham už dříve prokázal svou víru, když opustil svou rodnou zemi na Boží příkaz. Ale nyní byl postaven před nesrovnatelně těžší úkol. Izák byl jeho jediný syn, kterého dostal ve vysokém věku jako zázrak, a skrze něho mu Bůh slíbil početné potomstvo. Obětovat Izáka by znamenalo nejen ztratit syna, ale také zničit veškeré Boží zaslíbení. Abraham přesto poslechl a byl ochoten to udělat.
Tento příběh má také prorocký význam. Bůh dopustil, aby Abraham pocítil, jaké to je obětovat vlastního syna, aby Abraham lépe pochopil Boží oběť, kterou Bůh později přinesl skrze svého syna Ježíše Krista, aby zachránil lidstvo. Zatímco Abrahama Bůh v poslední chvíli zastavil a poskytl berana jako náhradu, sebe Bůh neušetřil.
Příběh se také týká vztahu otce a syna. Abraham se mohl v průběhu let začít na Izáka upínat, vnímat ho jako svůj majetek a méně jako dar od Boha. Tím, že ho byl ochoten odevzdat Bohu, se Abrahám naučil uvolnit svou lásku a důvěru, a uvědomil si, že Izák je v první řadě Božím darem. Příběh je tedy především o absolutní a bezpodmínečné víře Abrahama, který důvěřoval Bohu natolik, že byl ochoten vzdát se toho nejdražšího, co měl, s vírou, že Bůh dodrží své sliby i přes zdánlivě absurdní situaci. Bůh však lidskou oběť ve skutečnosti nikdy nechtěl a v poslední chvíli ji nahradil beranem.

Drahý Pane, prosím, posilni nás, abychom i my byli vždy svobodni obětovat to nejlepší pro Tvoji slávu.