Židům 12,14

Jedovatý kořen

Neroste v nás něco, co se dá popsat jako „jedovatý kořen“, něco zlého, co má schopnost otrávit?

Svatost anebo jed? Přes jasný a jednoznačný požadavek svatosti je tady obraz někoho, kdo otrávil mnoho a mnohé. Možná to znáte: Potkáte člověka, který kamkoliv přijde, zničí atmosféru svými nároky a svým jednáním. Jeden zlobivý anebo spíše zlý žák otráví svým přístupem a příkladem celou třídu. Najednou se nedomluvíte. Jeden zlý účastník tábora dorostu rozbije kompletně celý program. Ezau je člověkem, který nejenže nebyl spokojen sám se sebou, ale také byl jedovatým kořenem, původcem dalších a dalších neštěstí. Písmo mu oprávněně vyčítá nevěrnost a bezbožnost. A to o několik veršů předtím byl označen jako příjemce požehnání (Židům 11, 20). Je zbytečné spekulovat nad důvody takových životních postojů. Pro nás je tady jasný příkaz: Posilněte, vykročte, usilujte o pokoj a svatost. Čili dbejte, abyste nebyli jedovatí.   

Pane, dej nám milost, abychom nikdy nezjedovatěli, ale naopak abychom byli příjemci i zprostředkovateli požehnání.