26Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, 27ale jen s hrozným soudem a `žárem ohně, který stráví Boží odpůrce´.
Nepohrdnout Boží milostí
Za co bys byl ochotný vyměnit Ježíše?
Toto slovo je vážné. Nevím, jestli se nám libí je číst. Jaké pocity v nás vzbuzuje? Je to ale v Bibli a musíme ho brát vážně. Je to připomínka toho, že Bůh je svatý, spravedlivý. Nemůžeme si s ním zahrávat. Ale je také láska. Láska, která nás tak miluje, že byla ochotná dát za naši záchranu všechno, Sebe sama. Ježíš opustil slávu nebe, stal se člověkem, prožíval naše problémy, trápení, pokušení. Nikdy neudělal nic zlého. Vzal na Sebe to zlé, co jsme udělali my, náš hřích. Trpěl, snesl pohrdání, ponížení, hroznou bolest, protože zemřel tou nejhorší smrtí pro ty nejhorší zločince - jen aby nás zachránil. A pohrdnout takovou láskou je hrozné.
Myslím, že je tu řeč o tom, že když o Boží lásce a spravedlnosti vše víme, prožili jsme to u sebe, a přesto tím pohrdneme, odvrátíme se od toho, pak na nás zůstává naše vina, hřích. Není totiž jiné cesty k Bohu, k životu, k odpuštění než skrze Pána Ježíše. Nic jiného, nikdo jiný nám nepomůže. Byli bychom odsouzeni.
Držme se Pána Ježíše, Jeho lásky. Kéž Ho máme rádi, vidíme, kým je, co pro nás udělal a nechceme Ho opouštět. A když zhřešíme, vraťme se hned v pokání k Němu. On nám odpouští a pozvedá z pádu, chce, abychom mohli být s Ním.
Bůh nás drží ve své ruce, držme se i my Jeho.