Žalm 67,4

Postoj chvály a díků

Opravdu Bůh touží po tom, abychom mu byli vděční hlavně za ekonomické požehnání?

Vybral jsem verš, který se v tomto žalmu opakuje celkem dvakrát jako takové zdůraznění, že i my osobně patříme mezi ty všechny lidi, kteří by měli Bohu vzdát chválu. Pochválit někoho nepatřilo zrovna do výbavy našeho národa – máme velký zájem, aby ten druhý nezpychnul. O to se ale ohledně Boha bát nemusíme, Bůh nedokáže být pyšný.   

Chvála je tu spíše otázka osobního vztahu s Bohem. Pokud si celoživotně vážíme jeho milosti, pokud za jeho milost považujeme vše, co v životě dostáváme, i to, co je pro nás dnes již samozřejmostí, tak pak postoj chvály a díků z našeho srdce nevymizí. A to nemyslím jenom na to, že by se Boží milost projevovala jenom v ekonomickém požehnání našeho zabezpečení. Mějme odvahu vidět Boží milost, jeho slitování i v dalších oblastech, důležitějších oblastech, než je naše zabezpečení.  

Mějme tedy odvahu vidět Boží požehnání, které od něj dostáváme, ve vícero oblastech a aspektech našeho života. A to i ve věcech malých, všedních a samozřejmých.                                                                                                                                                             

Bože díky za rozmanitost tvého požehnání, které vůči nám lidem projevuješ.