2Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.
Bůh sytí naši duši
Kde hledáme potravu pro svoji duši?
Chvála Pánu Bohu za Davida. Znovu a znovu žasnu nad tím, jak hluboce dokáže David vyjadřovat svůj vztah k Bohu. Jeho Žalmy jsou pokladem, který Bůh uchoval pro nás všechny, kteří prožíváme život. David prochází velmi těžké období svého života, je na útěku před Saulem, čelí nebezpečí, žízni i hladu. Ale co teče z Davidova srdce? Co čteme o tom, co prožívá? Stížnosti a výčitky? Ne. Čteme o tom, že i v tomto těžkém období je největším potěšením Bůh sám. Dokázali bychom v našich trápeních vyznat něco podobného, jako David ve čtvrtém verši? “... neboť tvé milosrdenství je lepší než život.”
Pane, uč mě se v těžkostech i radostech radovat z tebe samotného. Buď ty sám mojí největší životní potěchou.