Žalm 6,5

Netrestej mě, Hospodine, v hněvu

Jak snášet vinu, kterou nesu?

Jsem člověk provinilý, Hospodine, to nebudu zapírat. Máš právo mě kárat a trestat, bylo by za co, jen to prosím nedělej v hněvu a zuřivě. Vždyť se podívej, jaká troska ze mě zůstala, u konce s elánem, s dechem, s nervy, se vším. Kam se podívám, tam vidím další hrozbu. Je mi do breku a trnu, co bude.  Neumím už to dál snášet. Ty ano? Jak dlouho ještě? Smiluj se nade mnou, Hospodine, braň mě a uzdrav mě. Jsem úplně na konci sil, stačí málo a nebudu mít žádné. Zachraň mě – ale ne proto, jaký jsem: nebudu předstírat nevinu tam, kde není, před tebou se nebudu hájit řečmi, že se snad mou vinou zas tolik zlého nestalo a že mám za sebou i činy, na které můžu být hrdý. Zachraň mě ne proto, jaký jsem, ale pro své veliké milosrdenství! Zato vy, kdo mě častujete příkrými soudy, a zrovna tak i vy, kdo mě zklidňujete planými útěšnými řečmi, vy mě nechejte na pokoji. Já se chci podívat výš, nad své trápení – a stačí mně, že mě Hospodin slyší a že mou modlitbu přijme.

Nevíme, co všechno nás čeká, ale důvěřujeme, že ty nás neopouštíš a že nacházíš nové možnosti, kde my už si nevíme rady. Amen.