Žalm 5,13

Ochrana i požehnání je v Hospodinu

Na co se v životě spoléháme?

Představme si, jak David stoupá k chrámu. Není mu moc dobře. Zase o něm někdo lže. Opět ho někdo bezdůvodně obviňuje, možná mu dokonce ukládá o život. Cítí se zrazený. Možná si klade otázky, které známe i my: Neztratil jsem Boží přízeň? Obstojím před lidmi? Kdo mě ochrání před zlem? V hlavě mu zní, lháři a lstiví se mají dobře, ale kdo chce žít poctivě, na to doplácí. A přece David nezůstává na své pochybnosti sám. Přichází do chrámu. Přichází k Bohu. Ne s dokonalostí, ale s pláčem, s voláním po spravedlnosti.

V této Boží blízkosti si David začíná uvědomovat pravdu. Hospodin žehná spravedlivému ne proto, že je bezchybný, ale proto, že vidí, co lidé přehlížejí. Vidí srdce. Boží přízeň je jako bezpečná náruč pro toho, kdo k Němu přichází, není to odměna za výkon. David odchází z chrámu jiný, má radost a pokoj, uviděl situaci Božíma očima.

Bože, potřebuji tvoji blízkost a tvé „oči“, i když se všechno kolem hroutí.