Žalm 45,6

Král bojovník

Necháváme Boha, aby proměňoval naše srdce?

Žalm 45 je jakousi „písní lásky“. Je krásný nejen poetikou svého jazyka, ale i hloubkou svých myšlenek. Od ostatních žalmů se trochu liší – zní v něm popis krále a nevěsty, a pozorný čtenář se nemůže ubránit jistému srovnání s Písní písní. Opěvovaného Krále zde můžeme vnímat jako Hospodina, nevěstu jako církev a svatební hostinu jako obraz nového nebeského Jeruzaléma.

„Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel...“ Biblické příběhy včetně toho o vyjití Izraele z Egypta dokazují, jak mocný je Bůh, jakým způsobem mění lidská srdce včetně těch nejzatvrzelejších a jak nás proměňuje. Šípy Boha – bojovníka nepůsobí škodu. Nepůsobí smrt tělesnou, působí smrt zla. I my máme šanci stát se hosty na jedinečné svatbě Hospodina–Krále s Církví–nevěstou. Stačí Ho jen pozvat do našich srdcí a dovolit Mu, aby je proměňoval. Žalm můžeme skutečně chápat jako oslavnou „píseň lásky“, která nás zve k prohloubení našeho vztahu s Bohem. Píseň o naději, odpouštění a nové budoucnosti. Zkusme se dnes zamyslet nad tím, co můžeme udělat pro to, abychom i my mohli mít podíl na nebeském království.

Náš nebeský Otče, dej, ať Tě s důvěrou pouštíme do svých srdcí a dovolíme Ti je proměňovat.