Žalm 119,52

Boží slovo potěšuje

V čem a proč lidé často hledají povzbuzení?

Bůh mluví. Komunikuje s námi. To je velmi vzácné. David to zažíval. Bůh k němu promlouval i přímo, i skrze proroky a také skrze Zákon, Slovo, které měl a mohl ho číst. Bylo to pro něj ne něco nudného, nějaký soubor pravidel, ale živé slovo. Často se nacházel v těžké situaci – pronásledoval ho Saul, než se stal David králem, šlo mu mnohokrát o život. Ale ani potom nezůstal bez nepřátel. V každé těžké situaci ho ale povzbuzovalo to, že mohl číst Boží slovo, přemýšlet o něm, a to, že podle něj mohl žít. Říká to ve v. 50, 52 výslovně a z dalších veršů to můžeme cítit: „tvá ustanovení byla mými písněmi“ – píseň nám dává radost, povzbuzuje… Nezpíváme si něco, o co nestojíme, co nás nebaví, co nám nic neříká, ale to, co nás chytne za srdce, co se nám líbí.

Čím je pro tebe Bible? Je to, co tam čteš pro tebe povzbuzením? Aby to tak bylo, je důležité mít vztah s Bohem, který nám poslal toto Slovo. Když máme rádi Jeho, chceme slyšet to, co nám říká.

Můžeme se cítit skleslí – z těžkostí, situace v rodině, sboru, ve světě. Můžeme mít různé otázky, kterými se trápíme. Když do těchto situací promluví Bůh, dává to pokoj, posilu, povzbuzení. Napomíná nás, usměrňuje. V beznaději vzbuzuje naději.

Jestli prožíváš v životě období, kdy neslyšíš, co ti Bůh říká, Bible jako by byla „zavřená“ kniha (a není v tom nějaký hřích, který by ti bránil slyšet Boha), pak se můžeš modlit žalmy, které napsal v takových obdobích David a najít i v nich útěchu (např.: Ž 10; 13).

Díky Bohu za Jeho slovo. Díky Mu za to, že mluví.