Žalm 119,17

Bůh je moje záštita

Ke komu a za kým mám v životě jít?

Pisatel žalmu se toužil držet Božího slova, jeho nařízení, přikázání a neohlížel se na reakce těch, kdo mu kladli do cesty překážky a nástrahy.  Skála církve, apoštol Petr, vyznal: „Ke komu bychom šli, Pane, vždyť ty máš slova věčného života.“  Cestou za pokrokem se nám někde ztratilo vědomí, že obrovské znalosti ve všech možných vědeckých oborech by nás neměly převálcovat a neměli bychom zapomínat na výchovu k dobrému žebříčku hodnot. Abychom se nemuseli stydět sami před sebou. Říká se, že nemáme školy pro to, aby naše děti vychovávaly, ale aby je učily. Kdo je vychová k lidskosti, na základě čeho, když společnost Boha systematicky vytěsňuje a namísto něj nabízí dětem i dospělým náhražky, které se mnohdy mění v léčky? Když jsou rodiče zmateni? Důsledkem je to, že se jako lavina valí různé druhy závislostí.

Pane, jsem na zemi hostem. Kéž stopa, kterou zde vyšlapávám, je stopou, která vede k tobě a je ukazatelem k tobě i pro druhé.