Žalm 116,12-13

Zvednu kalich spásy

Přijímám Boží milost jako ten, který byl odsouzen – spravedlivě?

Je to píseň vděčnosti a chvály. Někomu bylo hodně zle, vyhlížel vysvobození a dočkal se.

Ta záchrana je zdrojem veliké radosti a vděčnosti. Co teď? Jak se odvděčím Hospodinu za všechna jeho dobrodiní? Čteme: Zvednu kalich spásy. Tomu rozumíme. V naší kultuře snad všichni, i ti, kdo nepijí víno, zažili třeba slavnostní přípitek na oslavě narozenin. V poháru je nalito něco dobrého, hostitel pozvedne ten pohár vzhůru, pronese „na zdraví“ nebo jiná pěkná přání a lidé se napijí. To zvednutí vzhůru znamená, že odtud přijímáme požehnání a tam směřujeme díky. Já vím, Bůh nebydlí u stropu nebo na obloze, ale my ho stejně v mysli umísťujeme „nad nás“. Vzhůru vzhlížíme k autoritě, kterou uznáváme.

Takže: jak se odvděčit? Zvednu kalich spásy – a vypiju jej. Přijmu nabízenou spásu. Zní to jednoduše, ale stalo se vám taky, že jste někomu něco radostně dávali, a on to nechtěl přijmout (možná aby se necítil zavázán)? Mně to bylo líto. Představuji si, že Hospodinu je to také líto. Naopak, dovoluji si tvrdit, že Hospodin má radost, když někdo zvedne kalich spásy.

Bože, s vděčností vyznávám tvé jméno.