Žalm 11,3

Když je základ zničen

Máme ze světa utéci?

Když by se nás někdo zeptal, co je dnes špatně, mohli bychom odpovědět: Čím mám začít? Žalm říká doslova: Když je základ zničen… Co naše současnost se samozřejmostí pokládá za dobré, žádoucí, mnohdy dobré není, co má za nepřijatelné, je ve skutečnosti mnohdy to, jak by věci měly být. Řeší se vždy nějaký křiklavý problém, katastrofa – ale to nenastalo z čista jasna, vývoj k tomu obvykle směřoval déle. Ale je to na dlouhé povídání.

Máme tedy ze světa utéci, na tu naši horu; z labyrintu světa do ráje srdce? Nezapomeňme, že Hospodin sedí na trůnu a „testuje“ srdce lidí. Základ zničen není, v hloubi duše lidé vědí, co je správné a co není i jaké je jejich místo. Už v tomto světě časem přichází trest za svévoli, kdežto co je založeno na Božím řádu, nakonec přetrvá. Není třeba ze světa utéci, je třeba vytrvat. 

Hospodine, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!