19Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou.
Náš jazyk je mocná zbraň
Jaký je rozdíl mezi pochvalou a lichocením?
Kniha Přísloví je dechberoucí horská louka, plná rozkvetlých květin všech barev a tvarů. V tom textu se hodně mluví o lidském jazyku, a to vůbec ne pochvalně. Třeba klamavá slova a účelové lichocení, kterému se jinak říká „mazat někomu med kolem huby“. Nebo když se sousto chleba později změní na „ústa plná štěrku“. Pomluvy jsou odhaleny jako „vynášení důvěrností“ a „utrhání“ na cti. Něčí čest jde totiž celkem snadno rozcupovat na kousky. Stačí jedovaté slovo, nebo i jen zákeřný náznak, který se ujme a roste. Pomluva je jako roztržená peřina, jejíž peříčka vítr rozfoukal po ulici. Zkuste to někdo posbírat!
Nejvíce devastující je ubližovat jazykem nejbližším, manželce, manželovi, dětem a taky rodičům. V tom posledním případě nás tady Bible varuje, viz 20. verš: „Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě.“ Závěrem se píše o moudrosti, která s tím vším souvisí. Ježíšova rada v Mat. 5,37 zní: „Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého“.
Pane Ježíši, chceme se učit od tebe, protože jsi „tichý a pokorného srdce“.
