Přísloví 18,4

Důležitost slov

Co potřebuješ k tomu, abys mohl mluvit moudře?

 Kdy jste od někoho (v televizi, v rozhovoru s přáteli…) v poslední době slyšeli něco, co vás obohatilo, inspirovalo? Nebo vás to naopak znechutilo, ubilo…?

To, co říkáme, má dopad. Má to význam. Pro nás samotné i pro druhé. Slova mohou vést k hádkám. Když je užíváme nemoudře, mohou vyvolat v druhých i takovou zuřivost, že nám mohou chtít ublížit (v. 6). Svými neuváženými slovy se můžeme dostat do pasti – něco neuváženě slíbíme a nejsme to schopni dodržet, můžeme tak opakovat lež, až jí sami uvěříme (v. 7). Když pomlouváme, ublížíme druhým, můžeme rozbít vztahy, podkopat důvěru (v. 8).

Slova nás odhalují – jací jsme. Dokud někdo mlčí, mohou ho považovat za dobrého, chytrého, slušného. Jakmile promluví, ukáže se, jaký je (v. 2).

Naopak slova moudrého člověka dokáží povzbudit, posílit. Jsou plná hluboké moudrosti, vhledu. Dokáží osvěžit, vzpružit (v. 4).

Máme dát pozor na to, komu, jakým slovům nasloucháme, čemu dopřejeme sluchu. Můžeme se vyhýbat zlým slovům, pomluvám, které zní lákavě (jsou sladké jako pamlsky…), ale mají ničivou sílu.

Jde nejen o naslouchání slovům druhých. I my mluvíme, komunikujeme. Jak mluvit tak, aby to bylo prospěšné, dobré, aby to pomohlo, uzdravilo, posílilo, napomenulo – ukázalo správnou cestu a povzbudilo, aby po ní chtěl ten, kterého je potřeba napomenout, jít?

Slova vychází ze srdce. Čím přetéká srdce, naše nitro, to vychází na povrch slovy. Jaké je tvé srdce? Čím ho plníš, po čem toužíš? Kdo je Pánem tvého srdce?

Pane Ježíši, naplňuj mé srdce Tebou, tím, co je dobré, aby i moje řeč byla dobrá.