{17c} Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil.
Hříšný lid × milosrdný Bůh
Změnilo se od tehdy něco? Jak velkým „zářezem“ je v tomhle Ježíš Kristus!?
Celý náš text dokonale představuje to, co by se dalo nazvat „koloběh hříchu“ a co by akademický biblista asi nazval „deuteronomistický způsob vyprávění / výklad dějin“ (protože se to takto prvně objevuje v 5. Mojžíšově knize).
Dokonale to ilustrují verše 25–28:
- LID SE MÁ Z BOŽÍ MILOSTI DOBŘE: „Dobyli opevněná města a … obsadili domy plné všelijakých dobrých věcí… Jedli … a žili v rozkoši z tvé veliké dobroty.“ (v. 25) →
- LID ZAČNE HŘEŠIT: „Začali být vzpurní a bouřili se proti tobě. Tvůj zákon zavrhli a vraždili tvé proroky…“ (v. 26) →
- HOSPODIN NAPRAVUJE: „Proto jsi je vydal do rukou jejich protivníků…“ (v. 27a) →
- LID SE KAJE A MÁ SE DOBŘE: „Když … úpěli … tys je z nebe vyslýchal a … dával vysvoboditele.“ (v. 27b) →
- A NANOVO: „Ale jen si oddechli, zase páchali, co je před tebou zlé.“ (v. 28)
Je to redakční záměr, anebo antropologická konstanta; nakolik je to tohle a nakolik ono? Člověk se vlastně vůbec nezměnil…
Bože, řiď svým Duchem náš života běh, ať mizí tenhle koloběh.